Noc ve 4 -druhé dějství

Městský večer byl teplý, ulice žily pod pouličními lampami a restaurace ve Vršovicích pulzovala nenápadným šumem konverzací a zvoněním sklenic. Klára a Marek dorazili první – on v černé košili, ona v rudých šatech na tenkých ramínkách, pod kterými zjevně neměla nic. Zasedli ke stolu a nedlouho po nich přišli Tereza a její přítel – Adam. Vysoký, sebejistý, s lehce drsnými rysy a klidnou energií, která se dalo cítit už při podání ruky.

„Tak vy jste ti, co zvedli laťku,“ poznamenal Adam a klidně se usadil vedle Kláry. Jeho pohled sklouzl po její odhalené kůži, jen o vteřinu déle, než by byl společensky přijatelný.

Večeře probíhala hladce – konverzace střídala dvojsmysly, smích občas sklouzl do tichého napětí. Marek se dotýkal Terezina kolene pod stolem. Klára si hrála s Adamovou sklenicí vína, zatímco ho sledovala přes okraj skleničky.

Po zaplacení vyšli ven a nasedli na tramvaj směr Vinohrady. Ve staré dřevěné soupravě se posadili vedle sebe – Tereza vedle Kláry. Tramvaj byla téměř prázdná, jen starší pán o několik sedadel dál a jedna znuděná cestující s mobilním telefonem.

Tereza se naklonila ke Kláře, její prsty jemně přejely po vnitřní straně jejího stehna. Klára neuhnula. Naopak.

„Provokuješ?“ zašeptala jí do ucha a vzápětí jí jazykem přejela po krku.

„Zkouším limity.“

„Dobře. Pak počítej, že ti je roztřískám.“

Klářina ruka zajela Tereze mezi nohy, bez varování, bez cenzury. Tereza zalapala po dechu a zakousla se jí do ramene. Obě ženy se na chvíli ztratily v sobě. Muži je pozorovali s napjatým mlčením – Marek s výrazem tiché dominance, Adam s podivnou směsí klidu a hladu.

⸻

U Adama a Terezy doma bylo přítmí, minimalistický interiér s koženou pohovkou, tmavými závěsy a decentním světlem svíček. Na stole už čekala lahev červeného vína a… kožené pouta.

„Vy dva máte jasno,“ řekla Klára, když si všimla vybavení.

Tereza se otočila. „Hraješ tvrdě, ale my taky. Chceš zjistit, kdo povede?“

Klára k ní přistoupila, chytla ji za vlasy a přitáhla si ji k sobě. „Uvidíme, kdo komu bude prosit o víc.“

Adam mezitím chytil Klářin pas a pevně si ji přitáhl. „Zkus mě.“

⸻

Vzduch byl těžký, těla hladová. Vyměnili si partnery bez jediného slova, jako by to tak mělo být. Tereza klečela před Markem, její ruce za zády, svázané koženým páskem. Klára mezitím ležela roztažená na pohovce, Adam nad ní – jeho ruce pevné, prsty vpletly do její kůže, otisky, které tam zůstanou do rána.

Marek si hrál s Terezou. Vedl ji tvrdě – přitiskl ji ke zdi, zatímco jí přejížděl rákoskou po stehnech. Každé prásknutí způsobilo, že vydechla. Ale její oči žhnuly.

Adam si vzal Kláru zezadu, jednou rukou ji držel za vlasy, druhou ji svíral krk. Její dech se lámal, ale nepřestávala se smát. Milovala to.

Pak se role otočily – Klára si vzala Adama, přitlačila ho ke stěně a její rty se kolem něj pohybovaly jako nástroj pomsty i potěšení. Tereza mezitím seděla obkročmo na Markovi, s řetízkem mezi prsy, který jí Klára předtím připnula, a užívala si každé tvrdé přiražení.

Bylo to surové, instinktivní. Žádné jemné doteky, jen chtíč, dominance, poslušnost – a absolutní odevzdání. Těla se střídala, svazovala, dusila, hladila i trestala.

A pak – společný vrchol. Hlasitý, zběsilý, bez hranic.

⸻

Ráno zůstalo ticho. Ale mezi nimi už neexistovalo žádné napětí. Jen spojení.

A vědomí, že to nebylo naposled.