Po tréninku

Podvečer na sportovním stadionu přerušil ostrý zvuk mé píšťalky. "Tak holky, vyklusat, sbalit nářadí a zítra v pět zase naviděnou!" zavolal jsem na svoji tréninkovou skupinu. Všech 5 dívek se se vydalo na ovál pomalu vytřást ze svalů nahromaděný laktát... dvě hodiny tvrdého atletického tréninku jim však neskazilo náladu, všechny se pořád smály a culily. Byly prostě k neutahání, nejmladší bylo 16 a nejstarší jen 18 a vypadalo to, že energie mají na rozdávání. Nicméně poměrně rychle zmizeli v šatně, doprovázeny smíchem a povykováním.

Teď přišla řada na mě - dal jsem si svoji tradiční běžeckou porci. Na stadionu se stmívalo, správce nám obvykle v týdnu osvětlení nezapaloval, tartanový ovál ale znám jako vlastní boty... Samota mi nevadila, právě naopak.
Po půlhodince ostrého intervalového tréninku jsem se lehce protáhl a vydal se do zázemí stadionu. Čekala mne ještě půlhodinka v posilovně, nic extrémního, jen dokončit trénink podle plánu.
V chodbě se ještě svítilo ale dveře posilovny byly potemnělý. Přesto se mi zdálo, že slyším nějaký tlumený zvuky... Zarazil jsem se, normálně býval stadion v tuto hodinu už zcela prázdný... Opatrně jsem otevřel dveře do posilovny... za dveřma nahmatal malou činku... a prudce rozsvítil světlo.
Nevím, kdo z nás dvou se více polekal, jestli Martina nebo já. Spíše ona - jedna z nejtalentovanějších, ale taky jednoznačně nejstydlivější dívka ze skupiny. 17 let, vysoká, štíhlá, ideální překážkářská postava. Krátké tmavé vlasy s ofinou do očí, kterou si vypínala sponkou jen při závodech, jinak běhala překážky snad poslepu. Ale skvěle.
Teď ale neběhala, i když zadýchaná byla možná ještě víc, než po finále mistrovství republiky. Seděla na lavičce, tréninkové kalhoty ležely opodál, elastické triko vyhrnuté, odhalovalo bříško bez gramu tuku. Sportovní kalhotky posunuté na stranu, aby udělaly místo ruce... ruce, která držela malou jednoruční činku s kulatou hlavou, která se teď dala spíše tušit, než vidět... To, co vidět bylo, se lesklo vytékající štávou...
Hleděla na mne, vystrašená a zahanbená. Odvrátil jsem hlavu: "Promiň, nevěděl jsem, že tu ještě někdo je..." omlouval jsem se, i když vysvětlovat by měla spíše ona. Otočil jsem se, nicméně v posilovně plné zdrcadel bylo jen těžko najít úhel, kde by nebylo možné zahlédnout napjatá stehna a lesknoucí se činku mezi nima... Blesklo mi hlavou: "Jasně, vybrala si tu nejmenší činku, ale přesto, jak se tam mohla vejít?" Martina téměř nedýchala... přesto ale na mě pořád hleděla. Úkosem, s hlavou nakloněnou, ofina jí sklouzla na stranu a já skrze odraz viděl obrovské zářící hnědé oči... To, co se v nich zračilo, už ale nebyl stud. Byla to vášeň, tajemství, zvědavost... "Zvláštní," pomyslel jsem si, "...že právě Martina..." Byla ze všech holek nejvíc klučičí typ. Ostatní dokonce tvrdily, že je možná lesba... Nikdy jí neviděly se žádným klukem, nikdy prý o žádném nemluvila. Dokonce se jí trochu vyhýbaly, zejména do sprchy chodily zásadně tak, aby se s Martinou nepotkaly...
"Chtěl jsem si ještě zacvičit," říkám. "Promiň, potřeboval bych to dodělat," ozvala se ve mně lety vypracovaná odpovědnost vrcholového sportovce a trenéra. Nikdy jsem se svými svěřenkyněmi nic neměl. Tedy, pokud jsem trénoval juniorky. Se ženami to už bylo trošku složitější, kolikrát se trochu bližší vztah ukázal jako jedna z nejúčinnějších metod tréninkové motivace. Mladým děvčatům jsem se ale vyhýbal. Jasně, všiml jsem si, jak hezky rostou, ony to navíc zkoušely téměř pořád - tu "zapomenutá" podprsenka před tréninkem se švihadlem, tu padající ručník na cestě ze sprchy... Byla to hra a já věděl, jaká jsou pravidla a velmi přísně je dodržoval. Na oplátku jsem měl jejich důvěru a nezřídka plnil kromě trenéra i funkci "vrby", psychologa a rádce.
Teď jsem si ale poradit nedokázal. Sedl jsem si na lavičku opodál, zády k Martině a doufal, že se sebere a odejde. Ne, že by mě nevzrušilo, co jsem viděl, ale možná právě proto... natáhl jsem se na lavičku na bench press a zavřel oči. Na hrudi se mi houpala píšťalka. Snad to pochopí a zmizí. Poslepu jsem nahmátl nakládací tyč. A ve chvíli, kdy jsem se dotkl studeného železa, ucítil jsem dotek. Vlastně ještě o setinu vteřiny dřív jsem ucítil vůni. Vůni mladého zpoceného těla, vůni roztouženého pohlaví... přímo nademnou. Mých rukou se dotkly jiné ruce, drobné a jemné. Otevřel jsem oči. Martina stála nademnou mně za hlavou, po kalhotkách a jednoruččce ani stopa. Elastické triko pořád na sobě a mezi nohama jen pramínek vlastních štáv vytékajících ze zarudlé, dohladka vyholené kundičky. Dívala se na mne se zatajeným dechem. Vlastně ne na mě, ale na to, co se tyčilo v mých běžeckých kalhotech...
Pořád držala mé ruce ve svých, přitisknuté o činku. Beze slova podřepla a přiložila svou panenskou kundičku k mým ústům.
V tu chvíli se mé zásady odporoučely stejně rychle, jako Martininy kalhotky. Věděl jsem co mám dělat. Zhluboka jsem dýchal a s nosem přitištěným k jejímu klitorisu zhluboka vdechoval tu nenapodobitelnou vůni. Můj jazyk obkroužil lístečky její naběhlé pičky. Ještě jsem do ní jazyk neponořil a zaplavila mne další tsunami šťáv. Lízal jsem, polykal, kroužil jazykem. Martina odpovídala celým svým tělem. Kroutila se, dřela mne svým klínem. Její ruce na mých rukou byly pořád zaťaté. Zajel jsem jazykem hlubokou do kundičky, nejprve jen špičkou, pak i celou jeho šířkou a lízal jako o závod... Martina vzdechla, byl to první zvuk, co vydala poté, co jsem vstoupil do posilovny. "Nikdy toho moc nenamluví," vzpomněl jsem si. Vytáhl jsm z ní jazyk a semkl rty pevně kolem naběhlého klitorisu. Špička jazyka na citlivém místě udělala své, Martina se přestala hýbat, cítil jsem jak se tiskne mne vstříc. Prohnula záda a s dlouhým, ale tlumeným vzdechem se mohutně udělala...
Cítil jsem, jak tlak jejích prstů na hřbetech mých rukou povolil... Vstala, sundala si tričko. Až teď jsem si povšiml jejich drobných prsou, byla malinká, ani ne jedničky, jen s velkými, jako dva oblázky pevnými hroty bradavek. Sklonila se pod tyč a s kundičkou pořád nad mou hlavou se natáhla k mým kalhotům. Mého ptáka vytáhla jako hladová saň, ani se nezdržovala mým svlíkáním... Těsná guma elastických kalhot mě svírala, musel jsem jí pomoci a kalhoty stáhnout alespoň o kousek níž, protože guma na naběhlých koulích fungovala jako mučicí nástroj. Chňapla po mém údu, jednou rukou, pak druhou... Na chvíli se zastavila, jako kdyby hodnotila a zkoumala to, co se jí tak znenadání dostalo a navíc v pořádné míře... Začala mne honit. Nezkušeně, drsně, trošku bolestivě, ale v této situaci mi to nevadilo. Naopak, vzrušoval mne fakt, že si se mnou hraje mladá dívenka, že jsem možná první, kterého kdy držela v rukou... Možná, že jsem první nebyl, ale její nemotorné pohyby prozrazovaly, že její případný učitel neměl o moc zkušeností víc než ona. Natáhla krk a vzala mě do pusy. Skoro se jí tam nevešel. Ani jej nezkusila olíznout, žádné seznamování, prostě ho hladově polkla. Slyšel jsem jak, se dusí, ale nepřestala. Kousala, jezdila nahoru a dolů, polykala. Bolelo to a vzrušovalo zároveň. Na koulích jsem cítil, jak mě šimrá její dlouhá ofina. Kundička přímo nademnou pulzovala.
Opět jsem se do ní ponořil. Odměnila se mi dalšími a dalšími pokusy vrazit si mého ptáka až do krku. Bublala, tlumeně vzdychala. Natáhl jsem ruce dolů a nahmatal její stojící bradavky. Když jsem je sevřel mezi prsty, sevřela i ona své zoubky kolem mého klacku. Přitlačil jsem. Ona taky. Ještě. Ještě. Vzájemně jsme se mučili rozkoší. Bolelo to, ale já zároveň cítil, jak se blížím k vrcholu. A to jsem ještě nechtěl. Vzal jsem píšťalku, která se mi pořád houpala na šňůrce kolem krku a zastrčil ji do její kundičky. Na okamžik se zarazila, ale pak znova pokračovala v obírání mého ptáka. Vypadalo to, že se ním chce dnes opravdu nasytit. Píšťalka polehku vklouzla do stále vlhké kundičky. Ta, i když předtím roztažená hlavou činky, neztratila ani trochu ze své elasticity - pevně objala kovové tělo píšťalky i s kroužkem držadla, ven trčel jen špičatý zobáček. Natáhl jsem krk a zapískal... Kulička v těle píšťalky zavibrovala. Ozval se tlumený zvuk. Martina zrychlila. Honila mne svými těsnými rty, kouřila, sála, kousala a mučila, vše v jednom. Jednou rukou mi zmáčkla koule a bolest v rozkoši se znásobila. Druhou rukou si zajela na klitoris a začala se hladit. Foukal jsem na píšťalku, lízal jí, tu a tam ji jemně kousl do prstů, které rychle a drsně jezdily po naběhlém poštěváčku. Přidal jsem se jazykem, to, co jsem já navhlčil, ona okamžitě setřela, jak se její frekvence stupňovala. Do toho nepřestávala drtit mé péro mezi zuby.
Její orgasmus jsem již znal. V momentě, kdy jsez ucítil, že se blíží, násilím jsem jí vytáhl ptáka z pusinky. Bál jsem se, co by se moho stát... A cítil jsem, že se blíží i můj vrchol a nechtěl riskovat, že tu malou dračici udusím. Přesně ve chvíli, kdy jsem ji násilím, za neustálého lízání, vyrval péro z úst, na mne explodovala. To už nebyl tlumený výkřik, ale vítězný ryk Xeny bojovnice. Ani jemu ale nebylo dopřáno zaznít naplno - v té chvíli jsem se v mohutném výstřiku udělal i já. Nejspíš měla ústa přesně nademnou, protože najednou zabublala a začala se dusit... její tělo přitom pořád ovládala křeč z doznívajícího orgasmu. Zmítala se nademnou, divoce, přesto uvězněná v poloze pod činkou, s pusou plnou mého spermatu, házela sebou, píšťalka navždy pohřbená v hladové kundiččce... Trvalo to možná minutu. Záškuby se opakovaly, méně často, ale pořád stejně intenzivní... Položila se na mne... díval jsem se na její pulzující pičku, naběhlý klitoris. Prudce dýchala... Přitáhla si mé ochabující péro a pomalu jej olízala - poprvé od té doby, co se jej dotkla.
Vysvobodila se zpod činky, obešla ji a postavila se ke mně ze strany. Teď poprvé mi hleděla do očí. Krásná, mladinká, nahá, zpocená, na drobných prsou, na krku a v koutku úst stékající sperma. Vystouplá kundička pod krásným bříškem. Dívali jsme se jeden na druhého. Oba zvědaví, ukojení, ale pořád hladoví. Věděl jsem, co bude následovat. Oba jsme to věděli...

Pokračování příště...