Můj první penis v puse…

Můj první penis v puse… stud, bolest a naprosté ponížení

Poslední dobou mám pravidelně sny, jak mám v puse penis nějakého Alfa samce.

Klečím před ním úplně nahý, kolena roztažená, ruce za zády. Tváře mi hoří studem. Stydím se tak strašně, že bych nejradši zmizel. Já – dospělý chlap – klečím nahý před jiným mužem s otevřenou pusou jako nějaká levná kurva. A přesto mi to strašně vadí i vzrušuje zároveň.
Můj penis je už dlouho zamčený v těsném pásu cudnosti. Klec je teď bolestivě napnutá – můj pták se zoufale snaží ztvrdnout, ale mřížky ho krutě tlačí. Každý pulz bolí.
On mě chytí za hlavu oběma rukama, prsty mi pevně sevře vlasy a pomalu mi tlačí svůj tlustý žalud mezi rty. Cítím jeho chuť, jeho teplo. Stydím se ještě víc, když mi sliny začnou hned téct. A pak to začne naplno.
Tlačí mou hlavu na sebe brutálně. Najednou mám půlku jeho penisu v krku. Tělo se mi vzepře, začnu se silně dávit – hluboké, křečovité dávení, které mnou otřásá celým tělem. Slzy mi okamžitě vyhrknou z očí a tečou mi po tvářích. Drží mě neúprosně, tlačí dál a dál, až mi nos přitlačí na své ochlupení a celý jeho tlustý penis mi zmizí v krku.
Teď už mě opravdu šuká do pusy. Drží mou hlavu jako v lisu – jednou rukou za vlasy, druhou mi tlačí zátylek. Rychlé, hluboké pohyby. Každé zatlačení mi naráží žaludem až do jícnu. Dusím se, kašlu, tělo se mi třese v křečích. Husté sliny mi proudem vytékají z koutků úst, stékají mi po bradě, kapou na hrudník, na břicho a na mou bolestivě napnutou klec.
Stydím se tak moc. Slyším ty mokré, obscénní zvuky, cítím, jak mi slzy tečou po obličeji, jak mi sliny a slzy kape na zem. Jsem jen díra. Jen klečící, slintající, brečící submisivní chlap s uzamčeným ptákem.
Jeho držení je nekompromisní. Kdykoliv se snažím ucouvnout, zatlačí mě zpátky až na kořen. „Hluboko,“ zavrčí a přitlačí mě na několik sekund, až mi ztmavne před očima. Pak mě pustí jen na krátký nádech a hned mě zase napíchne. Opakuje to znovu a znovu. Můj krk je úplně zničený, sliny tečou jako vodopád.
Když cítím, že už vrcholí, drží mou hlavu pevně přitisknutou na sobě a začne stříkat. Silné, husté výstřiky mi jdou přímo do krku. Polykám, co můžu, ale je toho příliš. Když mě konečně pustí, vykašlu část spermatu ven. Teče mi z úst po bradě v dlouhých bílých nitích, stéká mi po bradě, kapá na hrudník a na podlahu přímo pod mou klec.
Zůstávám klečet, zničený, celý mokrý, s obličejem pokrytým slinami a spermatem. Stydím se tak, že bych se nejradši propadl. Můj uzamčený penis v kleci pulzuje bolestivou touhou, zatímco jeho sperma mi pořád stéká po bradě.
On se na mě podívá a řekne: „Teď ho hezky vyčisti.“
Se studem v očích se nakloním dopředu a začnu mu olizovat penis – pomalu, pokorně, jazykem sbírám zbytky spermatu a svých vlastních slin. Stydím se při každém pohybu, ale vím, že to patří k tomu. Že jsem teď jeho.
A i přes ten obrovský stud cítím něco, co jsem ještě nikdy necítil – hluboké, temné vzrušení z toho, jak jsem byl úplně použitý.

Dovětek – probuzení

…a pak se to stane.
V tom nejhlubším okamžiku, kdy mi ještě teče jeho sperma po bradě a já mu pokorně olizuju penis, se všechno rozplyne. Proberu se s prudkým nadechnutím ve své posteli.
Ležím na zádech, srdce mi buší, krk mám úplně suchý a bolavý, jako bych ho fakt měl celý ten čas naplněný. Mezi nohama cítím teplo a vlhko. Sáhnu si dolů a… ano. Stalo se to.
Můj zamčený penis v pásu cudnosti se udělal úplně sám. Spodní prádlo mám úplně promočené mým vlastním spermatem – hustým, teplým a hojným. Kapky mi stékají po stehnech, boxerky mám flekaté. Cítím ten charakteristický pach mokrého snu.
Ležím tam v šeru ložnice, celý ulepený, srdce mi pořád buší a na tváři mi zůstává ten hluboký stud. Jako malý kluk. Jako puberťák, který se poprvé udělal ve spánku. Jen s tím rozdílem, že teď jsem dospělý muž v pásu cudnosti, který se ve snu nechal brutálně vyšukat do krku a udělal se přitom jen z toho vzrušení.
Ležím tam, prsty si lehce přejíždím přes mokrou klec a šeptám si pro sebe:
„Zase… stalo se to zase.“
A už teď vím, že příští noc se do toho snu zase vrátím. Protože i když se stydím jako nikdy, nedokážu přestat toužit po tom, aby se to stalo doopravdy.