Originální erotické povídky na téma Klasika, které nikde jinde nenajdete. Přečtěte si popisy neuvěřitelných zážitků ze skutečného života nebo se inspirujte těmi nejdivočejšími fantaziemi. Do kategorie Klasika je každý den přidáván nový obsah.
Klasika - Erotické povídky
Napište svou povídku
Máte v hlavě něco, co stojí za sdílení? Podělte se o svou tajnou fantazii, příběh nebo pikantní zážitky ze života.
Začněte psátZačala si jednoho obyčejného úterního večera. Seděl jsem u stolu, projížděl web, když v tom blikla ikona nové zprávy. Profil neměl žádnou veřejnou fotku obličeje, jen detail na sportovní postavu v tílku, ze kterého se rýsovala pevná prsa. Nečekal jsem to. Ale první věta mě okamžitě probrala z letargie. Ona: „Ahoj. Sleduju tvůj profil už pár dní. Máš v sobě takový ten klidný chlapský…
Noční stop: V zajetí bouře (Soutěžní povídka) Stěrače nestíhaly pobírat přívaly vody a blesky každých pár vteřin prořízly temnotu křivoklátských lesů. Když se v kuželu světel objevila její silueta, promočená a s kapucí staženou do čela, podvědomě jsem ucítil, že tahle noc nebude obyčejná. Sotva auto zastavilo, vtrhla dovnitř. Svlékla si mokrou bundu a v kabině se okamžitě rozlila dravá vůně…
Následující příběh je fikce. -- Natálii jsem znal ze střední školy. Chodila do nižšího ročníku do jiné třídy, nosila brýle jako já a všichni se jí stranili. Nosila dokola jedny a ty samé šeredné černé šaty a byla hodně obézní, to jí ale nijak nebránilo, aby za soustavného přidržování brýlí na nose všude trousila svoje rozumy. Byla šprtka a nemohlo se jí ale upřít, že byla dost snaživá. Občas…
Byla jsem vždycky stydlivá holka. Taková, co se červená u obyčejného komplimentu a nikdy by ji nenapadlo podvádět. Za deset let vztahu s přítelem jsem neměla ani jedinou myšlenku na nevěru. Až do chvíle, kdy jsem potkala jeho. Byl to dlouholetý kamarád mé mámy, obrovský chlupatý medvěd s holou hlavou a delšími hustými vousy, o dvacet let starší než já. Já vedle něj vypadala jako drobeček. Když…
Bylo to v polovině května, večer před důležitou maturitou z matiky. Seděli jsme u mě v pokoji – já(19 let) a Klára(19 let), moje spolužačka z lavice. Dlouhé světlé vlasy měla stažené do volného copu, na sobě jen volné tričko a krátké teplákové kraťasy. Už tři hodiny jsme se snažili procházet vzorce, ale vzduch mezi námi byl čím dál těžší.„Ty fakt nechápeš ten integrál?“ zeptala se Klára a…
Byl krásný, teplý pozdní podvečer. Takový ten začátek víkendu, kdy se člověk konečně nadechne. Ne s myšlenkou na to, co ještě musí stihnout. Ale pomalu. Přijeli si odpočinout. Aspoň tak to říkali. Od práce. Od hluku. Od všech dní, které se tváří jako povinnost. Jenže některá odpočinutí mají zvláštní podobu. Člověk si myslí, že jede ztišit tělo — a ono se místo toho začne probouzet. On vzal kufry…
Když řekla večer? Tak myslela třeba okolo 19.30, nebo někdy později? A večer jako hned ten dnešní? Měl jsem se šrotit teorii práva nebo jinou stejně zábavnou věc a místo toho jsem celý zbytek dne řešil, kdy a co jí napsat. Aby to nebylo moc brzy, nebo pozdě, ať nevypadám jako nedočkavec, nebo zase, že se nesnažím. To určitě znáš i ty, ne? Že to vymejšlíš ze všech stran, abys to nedokopal a ta…
ahojte prisli sme za vami s prozbou sa opytat ci by ste chceli obsah typu aj zo scenarom vratane hovoreneho slova kde by sme si zahrali vzdy nejaky role play, samozrejme aj fotky by boli nielen videa, inspiraciu by sme brali vlastne od vas co nam napisete do komentarov, cize ak sa nato citis tak kludne hod koment fantazie sa medze nekladu, samozrejme obsah video bude spoplatnene kreditmi pricom…
Vracela jsem se od vody. Byl takový ten letní den, kdy člověk přemýšlí, jak se rychle ochladit, aby se neroztekl. Na sobě jsem měla jen krátké džínové kraťasy a bílé tílko bez podprsenky. Mokré vlasy rychle usychaly. Spěchala jsem, protože jsem viděla, že se blíží bouřka a rodiče mi vždy říkali, že bych neměla být ve vodě, když je bouřka. A já ráda poslouchám, občas... První kapky začaly padat…
Atmosféra v těšínské restauraci DaCapo byla přesně taková, jakou člověk po letech od maturity potřebuje. Vzduchem voněla káva, pizza a nostalgie. Seděli jsme tam čtyři – já (Marian), Rosťa, Pavlína a Lenka. Já jsem samozřejmě nepil, protože jsem celou skupinu řídil a odvážel, takže jsem po celou dobu usrkával jen nealko. „Nuže, vážení spolužáci,“ ujal se slova Rosťa, urovnal si brýle na nose a s…