Anna, ta pravá – část čtvrtá

Vrátila se. Oddychnu si. Představa, že volám Katce, ať přijde a odemkne mě, je opravdu nepředstavitelná. Opět si říkám – důvěřuji té správné. Jsem vlastně úplně bezmocný. kdyby chtěla může mi vykrást byt, nebo mi jakkoliv ublížit. Slyším, jak pokládá klíče a svléká si kabát. Poslední kapku rozumu zastíní její příchod do pokoje. „Tak pracoval si?“ Stojím před ní. Beze slova kolem mě projde a zamíří k notebooku. „Co to je?“ řekne důrazně.
„No, Teorie…“
„No, to vidím, ale neměl si pracovat?“ Přijde ke mně a střelí mi facku. „To, aby sis to pamatoval. Když něco řeknu, tak to splníš a nebudeš myslet? Je ti to jasné?“
„Ano.“ Zvedne výhružně obočí „Ano, madam!“ Usměje se a pohladí mě po vlasech „Tak je hodný. Teď to tady uklidím a připravím na večer. Ty můžeš jít zatím do vany. Pomůžu ti. Ale nejprve mi ukážeš byt.“ Nečeká na odpověď a uklízí obsah šuplíku, ať můžu vyjet z pokoje.
Provádím ji bytem – kuchyně, obývák, koupelna druhý pokoj. „Jsem tu krátce, je tu jen to nejnutnější.“
„To zabydlíme, neboj.. Ale kde budeme spinkat?“
V tom mi to dojde, mám jen polohovací postel. „No to bude problém, já nemám dvojpostel. Gauč jde rozložit, takže můžeš tam.“ Vidím, jak se v jejich očích objevují ohníčky vzteku.
„To si děláš srandu, mám spát na gauči? Jsi se mnou půlden, sedíš na obědě, říkáš, jak mě chceš domů a nejsi schopný se o tom zmínit? Dost podstatná informace. Nemyslíš?“
Chci něco říct, vzmůžu se jen na „Ale..“
Ona hned pokračuje „Co, ale? Máš přeci problém se svaly, ne s hlavou. Na čem vůbec spíš ty?“ „No na polohovací posteli.“ Odpovídám.
„Tak ty máš postýlku pro kriplíky. No, ale tam se oba nevlezeme a já se tak těšila na večer.“ řekne posměšně.
Mlčím, nejsem schopen přijatelné odpovědi. Je mi to líto. Už jsem si říkal stokrát, že do druhého pokoje koupím postel. Teď by se hodila.
Ona pokračuje „Ty si myslíš, že bych hned první večer strávila s tebou? Nejsem přece štětka, v tom už máme jasno. Ne?“
„Ano.“
„Tak vidíš. Neboj, gauč na pár nocí zvládnu a časem to nějak vyřešíme.“ Přichází ke mně a bere mi deku. „Co klícka? Dobrý?“
„No, jako rád bych ho osvobodil.“
„Na to jsem se neptala. Nebolí?“
„Ne, madam.“
„Šikulka, teď tě odemknu a půjdeš do vany. Ne, že budeš honit, nechám tě tam samotného chvilku posedět. Vím, že to máš rád.“ Jde k poličce a bere malý klíček. Odemyká mě a vysvobozuje můj penis. Hned se mi postaví. Ruce automaticky míří mezi nohy. Ona mi zastaví ruku, chytne ji a pleskne jak malému dítěti.
„NESAHAT!“
Jdeme do koupelny, kde je připravený zvedák. Po chvíli už sedím v teplé vaně. Jsem sám s myšlenkami na ni a stojícím ptákem. Mám si ho pohonit? Nic nepozná. Chytnu ho a párkrát přejedu. Pak se opřu a relaxuji, snažím se vypnout. V tom mě napadne se umýt, alespoň tam dole. Beru mýdlo a provádím pečlivou hygienu. V tom přichází ona.
„CO TO JE? Nemáš si na něho sahat. Mám toho dost! To ti spočítám.“
„Já myslel…“
„Ty nemysli a lehni si. Mrknu na tebe.“ Prohlíží si zblízka můj klín. Holím se pravidelně. Osahává ho. Pak sjede rukou mezi půlky.
„Jak jsem si myslela, análek si neholíš. Jak často se holíš?“
„Jednou týdně.“
„Kdy naposled?“
„Minulý čtvrtek.“ odpovídám.
„Ale dnes je čtvrtek. Od teď, každý třetí den, musíš být hladký. Je ti to jasné?“
„Ano madam!“
„Necháme to na zítra, dnes už je pozdě.“ Pečlivě mě v leže umývá. Její doteky mi způsobují maximální vzrušení. Ona to přehlíží, je vidět, že to už dělala. „Hotovo můj Ondrášek je čisťounký.“ Po chvíli už sedím na vozíku, zabalený v ručníku.
Veze si mě do obyváku, kde je připravená malá večeře a víno. Usměji se. Všimnu si, že je tam i obálka a na gauči i pás cudnosti.
„Tak nejprve tě oblečeme.“ Bere pás cudnosti a opět mě zamyká. Jde to lehce. Koupelna byla vyhřátá a změna teploty způsobila, že můj penis bylo do klícky lehké zamknout.
„Ráda bych s tebou něco probrala. Je ti jasné, že pokud mě tady chceš, tak budou muset platit určitá pravidla. Nevím, co všechno zvládneš, ale nechci psát nějakou smlouvu. Navíc o tom, to není. Ráda bych, ale kdybychom nějak oddělili naše hrátky. Souhlasíš s tím, že nikdo druhý to nemusí vědět?“
„Ano, souhlasím.“
„Proto navrhuji heslo, kterým tě přepnu do submisivní role. Po zaznění hesla se stáváš mou hračkou, budeš mi vykat a oslovovat Madam. Teď vymyslet to heslo. Hmmm…“
Než stačím něco odpovědět, tak řekne:
„Prasátko!“
„Jsi přece perverzní, nadržené a uhoněné prasátko? Často jsi to psal. Tak heslo máme. Chtěl jsi posouvat své hranice a hledat cesty, jak zažívat submisivitu i na vozíku. Psal jsi, že nemáš nikoho, kdo by ti pomohl. Pokud to byla pravda a chceš posouvat své hranice, jsem ti nápomocna. Za to budu požadovat tvou důvěru a oddanost. Pokud máš strach a nechceš to, stačí říct. Já tě odemknu, zítra se sbalím, a už mě nikdy neuvidíš.“
Bezmyšlenkovitě říkám: „Madam, ano budu vám oddaný a ano, budu vám důvěřovat.“ Má odpověď zní komicky.
Ona se usměje a říká „Tak dobře ty mé prasátko! Ale přece jenom to stvrdíme prohlášením, že souhlasíš se svou novou rolí.“ Podává mi obálku..
Otevírám ji a vytahuji list. Je to sepsané prohlášení, že souhlasím s nošením pásu cudnosti a je tam i odstaveček o heslu. Měla to připravené. Vše je sepsáno hodně obecně a je tam dodatek, že je vše jen po společné domluvě.
Podívám se na ni a podepíšu to. Vracím ji obálku, ona ji olízne a zalepí.
„Teď mě uděláš, po celém dni mám velkou chuť.“ Zvedne se a stáhne si kalhotky. Sedne si na jídelní stůl, roztáhne nohy a pokyne ať jdu blíž. Já k ní přijedu a začnu ji líbat po vnitřních stranách stehen. Voní po celém dni velmi intenzivně. Penis se mi chce zbláznit. Líbám její stehna a blížím se k její kundičče. Má ji zastřiženou a je už otevřená. Olíznu ji po obvodu a přisaji se na pošťěváček. Vzdychne a zakloní hlavu. Pokračuji a jazykem se dobývám do její dírky. To už vzdychá, ale nic neříká a užívá si to. Je krásně vlhká. Chytám ji rukama za zadek.
„Bez rukou jen pusa!“ rozkáže..
Dám je opět dolů a saji a dráždím poštěváček. Ona vzdychá a jde mi pánví naproti. Olíznu ji, přestanu a provokativně se usměji. Ona si přitáhne mou hlavu do klína a já se opět nemilosrdně přisaji na poštěváček. Po chvíli prožívá svůj orgasmus. Poprvé jsem udělal svou madam, cítím se šťastný.
Odstrčí mě a říká „Jsi dobrý. Za tohle bys normálně zasloužil odemčení, ale dnes máš hodně prohřešků. Takže já se zajdu umýt. Ty si dej večeři a pak posedíme.“ Bez toho, aniž by čekala vezme své kalhotky ze země a jde do koupelny.
Sedím v obýváku, dám se do večeře, přemýšlím a upíjím víno. Tlak v klícce povoluje. Jaká bude asi noc? Pochybuji, že mi to sundá a ráno mě přijde vzbudit Katka. Mám ji zrušit a zůstat doma? Doprovodí mě do školy Anna? Nakonec házím starosti za hlavu a pouštím televizi. Když se vrátí, sedne si na gauč a pustí se taky do jídla. Cítím vůni jejího šampónu a nemůžu se na ni vynadívat. Povídáme si, zjišťujeme, že si rozumíme a probíráme vše možné. Je mi dobře. Cítí to stejně?
Když se podívám na mobil, abych napsal mámě, že jsem v pořádku a prožil jsem další den. Zjistím, že je dvanáct hodin. „Je dvanáct říkám, asi zítra zruším školu a napíšu Katce, že ji nebudu potřebovat.“
„Proč? Já stejně potřebuji jít pryč a kdo by byl s tebou doma? V kolik tu má ráno být?“ ptá se.
„V osm, ale…“
„No tak půjdeme spinkat, ne? Musíš si odpočinout.“ Zvedne se, jde ke mně a políbí mě.
„Sundáš mi to?“ Ptám se..
„Proč? Neboj, ráno tě obleču. Na kolik máš školu?“
„Na deset, ale už v osm tu bude Katka.“ odpovídám nervózně.
„To vím, neboj, ráno to stihneme. Pojď uložím tě.“
Jdeme do mé ložnice. Zastavím u postele, ona jde pro zvedák. Přichází a v ruce má i růžové kalhotky a noční košilku.
„Tady jsem ti něco přinesla. Četla jsem, že je lepší mít na noc kalhotky, ať klícka drží na místě. No a tričko od pyžama ke kalhotkám.. Uznej!“ mrkne na mě a zasměje se.
„Snad jsem se trefila do velikosti.“ Na vozíku mi obléká košilku a pak mě zvedákem přesune na postel. Na posteli pak obleče i kalhotky. Padnou mi a klícka drží na místě.
„Nezapomeneš mě vzbudit, že ne?“ ujišťuji se.
„Spinkej, jsme domluveni ne?“ Přetáčí mě, jak potřebuji, do polohy ve které spím. Dává mi mobil.
„Kdyby něco, volej.“ Nakloní se ke mně, políbí mě na líčko a zašeptá:
„Plním ti sny. Dobrou noc prasátko.“
Zmůžu se jen na „Dobrou noc.“ Poslední co vidím, je jak jde ze dveří. Zhasne na chodbě a já usínám.