Erotické povídky

Zazvonil zvonek, běžím ke dveřím a otevírám - to bude čištění sedačky, které jsem si objednal. Ve dveřích stál pohledný a docela mladý kluk, řekl bych, že max. 30 let. V jedné ruce vysavač, ve druhé tašku s přípravky. "Dobrý den", pojďte dál. Špatná čeština značí, že to bude pravděpodobně ukrajinec, ale co na to, když udělá svoji práci dobře. Jen co se přezuje, tak si proměří sedačku -…

Oheň tiše praskal. V místnosti bylo teplo, ale vzduch mezi námi jiskřil jinak. Seděl jsem opřený o gauč, ona přede mnou na kolenou. Bosá, jen v dlouhém tričku, které jí splývalo přes boky. Beze slova si ho stáhla. A najednou tu stála – nahá, klidná, krásně tělesná. Pevné boky, jemné bříško, kůže lehce popelavá ve světle krbu. A prsa. Velká, měkká, živá. Houpala se lehce s jejím dechem, bradavky…

Neděle. Jdu se večer projít a pach moči a beznaděje mě utvrzuje, že jsem definitivně doma. Ač bydlíme ve velkém městě, kromě pejskařů a trapně se za ruku držících zamilovaných párů venku není nikdo. Možná proto, že je vedro jako prase a atakující třicítky tuhle v červnu úplně nevybízí procházky po rozpáleném betonovém městě, ale spíše se vystavovat spoře oděni na plovárně a nadávat si, že jsem…

Probudilo mě šustění. Měkké, jemné, a sladce nerušivé. Otevřel jsem oči. V místnosti bylo ještě šero – šedé ranní světlo se přes zatažené závěsy líně plazilo po dřevěné podlaze. Krátce jsem si musel připomenout, kde vlastně jsem. A pak mi to došlo – ty vůně. Dřevo. Káva. Lada. Ležel jsem na gauči, pod přehoděnou dekou. Byl jsem nahý, ale v teple. A v kuchyňském koutě stála ona. Ve volném triku.…

Prosím čti.... Důležitá předmluva: Celý život do 32 jsme v tom neměl jasno a bál se že jsme homo nebo bi ale teď už vím že to je přesně takto . Jsem dominantní hetero chlap, kterého vzrušují trans ženy – měl jsem zatím jen dvě, a teprve včera jsem si přiznal, že tohle je moje cesta. Miluju, když ti můžu říct, co se mnou uděláš… nebo co já udělám s tebou. V sexu vedu, ale když tě mám v puse a…

Jsem přesvědčena o tom , že člověk je tvor společenský. A proč to píšu. Protože nikdo nechce být sám. Jen si jde zvyknout. Ale i ve zvyku jsou malé niance toho, že energie je důležitá a v rámci výměny. Fascinuje mě poslední dobou flustrace ,která se tu projevuje zlostí, egem ,urážkami a drzostí. Kam se poděla empatie ,slušnost a aspoň trochu rozumu. Málokdo ,kdo mi napíše ,se umí chovat slušně.…

Byl na čtyřech. Přesně tam, kde měl být. Nahý, s hlavou sklopenou, ruce napjaté, dlaně otlačené od podlahy. Dýchal tiše, ale s každým jejím krokem se mu dech zadrhával o hrdlo. A ona stála za ním. Klidná. Bosá. Nepotřebovala žádné nástroje. On sám byl nástrojem. „Zakazuju ti jediné slovo,“ řekla mu před lekcí. „To, po kterém toužíš ze všeho nejvíc.“ „Jaké?“ zeptal se tehdy šeptem. Usmála se.…

Nestačí lízat a prosit. Slova tě nezachrání, když jsi nikdy nepochopil, co znamená mlčet. ——————————————————— Byl svázaný. Ne drsně, ale precizně. Tak, aby se nemohl hnout ani o centimetr. Paže za zády, nohy roztažené, krk opřený o hranu postele. A nad ním – Ona. Seděla na něm jako královna, nohy roztažené, hřbetem ruky si líně hrála s vlastním stehnem, zatímco její pohled sjížděl po jeho tváři,…

Šli jsme podél vody směr náplavka. Z Karlína to tam byl kousek cesty. Bylo léto, Praha přes prázdiny vylidněná, ale přesto nás míjelo dost cyklistů. Pánové se jí kochali. Měla krásné modré šaty od Ralpha. Vypadaly cudně, knoflíky ke krku, límeček, stuha s mašlí v boku a sukně až ke kolenum. Rozbíjely to její dlouhé rudé vlasy, vykukující bradavky a odřená kolena z rána. Její chůze dávala najevo,…