Nemůžu Ti dát Nic než sebe Se všemi omezeními a chybami A že jich není málo Nemůžu Ti dát Víc než sebe I s možnými klady Jen je li jich dost...

5:17 ráno Dávno měl jsem spát Místo toho otevírám druhou láhev vodky Kterou nesnáším Od doby kdy plazil jsem se noční Moskvou (Dávno tomu) Sám a přesto křičíc Nechci!!! Dokola poslouchám andělský hlas Grégory, kam jsi to šel a proč Proč je svět takový Že archandělé do něj nepatří Čím jsem se provinil Vždyť miloval jsem Věříc, že láska, kterou dostáváš Odpovídá lásce, kterou dáváš Beatles, proč…

Psal jsem blog a nešlo mi to.. kdo ví, proč... do toho přišel jiný příběh a já náhle nevěděl, zda mám vůbec ještě psát... napsal jsem autorovi toho jiného příběhu, možná dopíši, možná ne... Obvykle nemám potřebu bezprostředně komentovat sám sebe, leč nějak se to sešlo... Byla studená dubnová noc... dávno tomu... lilo jako z konve a já až do rána zcela promočen chodil cizím městem, nebudu…

Včera jsem naslouchal dešti Šeptal tvé jméno Vyptával se Kam jsi jen mohla jít Snášel se zlehka z oblak nahoře Tak něžně Až jsem se divil Po nepřístupných stezkách lidské vzdálenosti Bez zájmu Černé deštníky se ke mně blížily Lidé bez tváří procházeli kolem Lidé bez tváří se tvářili Jako bych ani nebyl Nikdo mne neznal Viděl jsem město plné stínů Stínů unavených každodenností Nikdo nepozvedl…

Probouzím se a jako vždy od té chvíle, kdy jsem tě potkal, kdy jsi mě potkala, kdy jsme se potkali, naprosto neuvěřitelně... ještě v polospánku, sahám po mobilu, abych si přečetl vzkaz od tebe, že je vše v pořádku… vím, že tam je… je jiný než obvykle, nečekaný… odpovídám a připojuji otázku, protože jsem vlastně nepochopil… až po pár minutách mi dojde, že ten vzkaz je jen ukazatel, návod, kde si…

Kapky stékají po skle Kreslí své dráhy a vytvářejí krásný ornament Dvě se slévají v jednu A někdy (to když je v cestě nějaké smítko) Se zase jeden proud rozděluje ve dva Stékají, dokud nesplynou ke konci své dráhy A nevsáknou do země Vím, je to podivné a vy mi to snad ani nebudete věřit Všechny své lásky jsem potkal v dešti Ano v dešti, ačkoli často bylo nebe modré Stejně jako déšť smývá prach z…

V hospůdce si jeden host po patřičné konzumaci potřebuje odskočit i odkráčí na toaletu... když se posléze vrací, celá hospoda se směje a ukazuje si na něj prstem... připadá si trapně a nechápe a tak se nenápadně zeptá číšníka: "u vás je nějaké divné, že si jeden potřebuje odskočit?" ... číšník mu odpovídá: "ba ne pane... ale viděl jste tam ten velký plakát té krásné nahé ženy s tím fíkovým listem…

Je noc a Ty jsi v práci Mezi námi barový je pult Hostů pár Však každou chvíli Ze zadní místnosti Některý z nich se vrací Pong! Sklenice přistály na pultu Ještě dvě piva!, objednává host Ty zvedáš se a jdeš pracovat Nejsem zde poprvé Proč, to dobře víš Nepiji, jen chci s Tebou být Povídáme, žertujeme, smějeme se Tak nádherně Ti oči září Chtěl bych se Tě dotýkat Natáhnu se a pohladím Tě po tváři…

Jako bájný Fénix Z popela znovu povstávám Po každém požáru Který ve mně zapálí Žena Kterou poznávám

Když umírají hvězdy Když ztrácejí svůj svit Protože spálily samy sebe Mají jen tři možnosti V co se mohou proměnit Vždy však tmavé zbývá Po nich nebe Z hvězd Které nemají už sílu zářit Které do sebe se hroutí Stávají se bílí trpaslíci Neutronové hvězdy Nebo černé díry Zatímco bílý trpaslík ještě matně svítí A zoufale se rve o své bytí Neutronová hvězda rezignovala Prostě je A z černé díry pro…