Na obrazovce bliká nové upozornění. Další zpráva od někoho, kdo možná ani neexistuje — nebo možná existuje víc, než kdokoli jiný. V digitálním světě se těla mění na přezdívky, touhy na statusy, a hlasy na tiché otisky kláves. Když se lidé dřív míjeli na ulici, cítili…

Napsal jsem ten inzerát jen tak. Prostě jsem měl chuť. “Hledám ženu na jednu noc. Bez zbytečných otázek, bez slibů. Jen tělo na tělo. Ozvi se, jestli máš odvahu.” Většina zpráv byly hlouposti nebo falešné profily. A pak jedna jediná, stručná: “Lavička v parku, dnes 21…

Jsem modrý. Tato barva mě definuje stejně jako všechny ostatní modré, kteří touží po jediné věci – po červené. Po ženě, která by mě vnímala, chtěla a nebyla jen dalším zklamáním. Když modrý potká červenou, všechno kolem se stává živější. Na chvíli se ztratí hranice…