Na knedlíku
26.2.2021 14:16 · 876 zhlédnutí
Z rádia v kabině pracovního automobilu, doznívaly poslední tóny garážovek ze šedesátek, a mezitím si Jaromír s Tlemcem, dochucují další espressa u kulatého stolku uvnitř čerpací stanice. Tlemec Jaromíra provrtává pohledem a Járovi dochází, že se z nepříjemné debaty nad Vládikem a Lindou, jen tak nevymaní. Pozoruje převalující se párky, na rozpálených válcích za proskleným pultem. I sladké věnečky, zabalené v plastovém tubusu na regále s laskominami. Všechno mu připomíná stále stejný tvar
Znenadání se však oboří na Tlemce,
aby na něj tak blbě nečuměl.
J: Jdi už fakt do prdele s tim upřenym pohledem. Nebaví mě.
T: Tak mi řekni jak to bylo ne? Stejně vim o tobě všechno.
J: Víš píču, nebo víš jen co ti kdo nablil.
T: No vidíš, tak o nic nejde.
J: No prostě šlo vo knedlík, blbej zasranej knedlík!
T: To je píčovina, a jak vo knedlík?
A jakmile Tlemec vyslovil ono slovo, lesklo se Jarinovi cosi v očích. Tlemcovi to přišlo jako pouhý okamžik. Ale Jarin v té chvíli, znova zhlédl celou scénku za modravou záclonou...
Jen Báry
V: No vidíš vole, to neni špatná buchta, pěkně se culila mrdem ve vočích, takový mám rád. Když sou takhle mladý, ani mě nebere je prcat, stačí když mi ho vypápne, nebo se nad ní vymrskám. To taky rád, jak se koukaj, když mi v něm škube.
Ale jo, máš supr ženskou, ale zdálo se mi, že je na tebe nasraná.
J: Jo já vim, přitom snad o nic nešlo. Když sem ráno ležel sám v ložnici, uletěly mi nervy, jebnul pěstí do polštáře, syčel něco vo zasranym knedlíkovi a ona zrovna vešla.
V: No a co jako vole, tak si nechtěl žrát knedlíky no.
J: Ale ne vole, kolega jí pořád posílá co večeří, snídá, vole svačí a nevim. Snad všechno co rve do huby, nejčastěji ale knedlíky. No a to spolu spíme, jí pořád chodí knedlíky a mě už to začalo prostě srát.
V: Jahaha, takže prcáte a von posílá knedlíky jo? Jůhe vole. Heh, a nebo knedlíka kámo! Jáhah vole co, už si ho viděl?
J: Ty vole já teď nevim, nějaký knedlíky jsem jednou zahlídnul a všechny snad nakrájený.
V: No hele kámo, bacha ty vole, jestli zrovna jeden, nebyl celej mimo tvůj záběr.
Vole teď si uvědomuju, nezdálo se ti, že má pravej koutek v úsměvu kapku trhlej?
Já tam vole nechtěl nic řikat, myslel sem, že ty heh, heheh! Ale jak mi to teď vyprávíš, víš co ne? Holka se tlemila sice vod ucha k uchu, jako že to kunda zná, ale von takovej celej knedl kámo, neni jen tak! A ty její jemný rtíky hele, všechno má svůj limit.
J: Přeháníš vole, tohle ne, to je kravina. Určitě bych něco poznal a z práce mi často volá, co dělám a tak. Víš co, to by bylo divný.
V: Jáhahé vole, to právě neni divný kámo! S plnou hubou se nemluví, to vole nevíš? Jůha, je slyšim vole, ty hovory nad knedlíkem! Típ, cvak a šup ho tam! Jéheh, kámo, tak ti nevim.
J: Už toho kurva nech, dostáváš mě akorát do sraček, mám sto chutí se vrátit domů a zkontrolovat ty knedlíky, nebo vlastně knedlíka, do píči už taky.
V: Hůjahé vole, jeheh, heh to je co?
J: A né prostě nevim, prostě vole dost!
V: Jáhahahá vole, ale já vim! To jenom tak jeden vobčas uvažuje nahlas, hehehe.
Ale abys v tom neplaval sám, povim ti vole, že moje stará, má taky jednoho takovýho knedlíka.
J: A do píči ne...
V: Ale jo vole! Jenže víš co kámo, tenhle si nefotí knedlíky, ale fotí si ty posraný místa, kde je ten umaštěnej kokot žere!!! Chápeš to? Dovedeš si teď domyslet celou anabázi mrdek, kterou díky tomu kryplovi vodnášim? Vole ty, ty můžeš bejt ještě v klidu! Ty nevíš! Hele kokot mastí támhle u moře, támhle na skále, posílá vymrdaný širokoúhlý výhledy vole a co myslíš že vona?
J: No závidí ne?
V: No ta kunda na to čumí, pak čumí na mě a během chvíle mi jebe do palice, že už jí to všechno sere vole a že se kunda nudí a že na ní regulérně mrdám a jako hele, víš ty co?! A tak vobjednávám místa vole, voňavý karavany vole, v růžovejch kempech, vosraný hotely na pobřeží a co jako myslíš? No ten úlisnej zevlák posílá pořád další. A jako kámo červená stop, taky mám jedny nervy a už kurva kvičej v posledním tažení.
J: Mám z tebe knedlík v krku.
V: Jeheh, tak radši nepřemejšlej, kde ho má tvoje frajerka kámo.
J: Běž s tim už do prdele, se jen debilně bavíš.
V: Ale hovno kámo, jen mám z toho malou prdel, když čumim, jak to bejvá jinde podobný. A cejtim s tebou, to vole asi nevíš! Snažim se tě rozveselit! Chápeš ne? A vole třeba připravit, na nečekaný eventuality.
Nečekaný knedlíky vole, Jáhahahá!
J: Heheh, ale jo hele, vim, snad už chápu.
V: Si kurva myslim ne? Hah, nakonec to máme jak Fantozzi s houskama a rohlíkama vod pekaře. Jen prostě my máme jen hnusný umaštěný knedlíky! Nadívaný pičo! To mě fakt poser ty vole!
J: Kurva tohle už né!
V: Heheh, jenže si vem vole, že ten můj knedl byl kurva nařvanej debil...
J: Sorry hele zavřu na chvíli oči, pěkně svítí. Možná usnu, neva?
V: Ne vole v poho... A si vem hele, jak to dopadlo. Tenkrát sem ve volný chvíli, chodil po jednom tom vobchoďáku s vercajkem a stavebninama. Tohle znáš?
J: Néné...
V: Tak poslouchej a spi! A Teď čumim viď vole, pořád se mi to všechno honilo makovicí a jako první hledám lopatu. Nejzákladnější věc je pořádná lopata, na pořádnou díru, kterou si předem vykopeš. Aby tě náhodou v noci nenačapali s naloženým kufrem. To pak můžeš rovnou kopat další díry a podobně, tam klidně zkejsneš i celou noc...
Crystal Blue Persuasion
