Známe to každý, chvíle, kdy bychom byli raději v práci. Proklínáte se, že Vám neprošla výmluva. Kdo by Vám také věřil, že v pravé poledne odlétáte experimentální raketou, mimo jiné financovanou z nadace Vaši firmy Dítě v nouzi, na Mars ( improvizace není má silná stránka). A tak se stalo, že jsem dnes musela na rodinný oběd. Pro někoho možná příjemná sešlost, pro jiného pekelná muka. Jsem obětí…
Jojo, četla jsem pár blogů o aroganci, tak jsem si říkala, že už jste mě dlouho neslyšeli, respektive nečetli. Stále dokonalá, stále svůdná a inteligentní Soft. Vlastně ještě lepší a inteligentnější jsem nyní. Těch pár dní mě obohatilo o spoustu moudra, třeba, že poslední makeup od dermacolu stojí za starou belu, nebo že mezi 5 základních věcí, které v posteli muže rozrajcujou patří pohled na…
Možná se může zdát, že dnešní text bude o nudistech a nebylo by to vůbec špatné téma. Vlastně, když jsem u těch nudistů, tak se u nich chvilinku zdržím (všímáte si, neschopnost opustit myšlenku - stárnu). Takže ti nudisté. Dalo by se říct, že podle priorit a požadavků dnešní společnosti by se nudistou měl stát člověk až ve chvíli, kdy má perfektní a výstavní tělo. Všimli jste si, že nikoho…
Ten koloběh zná každá žena. Děti, práce, domácnost. Na zábavu zbývá málo času. Vaše potřeby jdou stranou a vpřed se drásá dětská pozornost a pracovní povinnosti, o těch domácích ani nemluvě. Domov a práce se prolíná a Váš syn si místo omalovánek vybarvuje tabulku priorit na měsíc květen. K večeři jsou zbytky z práce a k snídani to samé. Pexeso s obrázky ovoce a zeleniny ve Vás evokuje vzpomínky…
S lítostí Vám oznamuji, že dnes jsme přišli o dva významné lidi. Naplňovali naše duše, rozvíjeli naše myšlenky, podporovali naše touhy a v neposlední řadě přetrhávali nitky našich ocelových nervů. Ačkoli mnozí z Vás jimi opovrhovali, mnozí je také podporovali. Byli trnem v našich očích. Čípky v našich řitích. Byli. Něco tu po nich přeci jen zůstane. Jejich myšlenky. Slova poskládaná do vět,…
Musím konstatovat, že prolínání mého reálného života s tím virtuálním, ze mě začíná dělat šílence. Mé přehnané představy o čtivosti mých blogů spojených s lokalizací čtenářů směrem do hlavního města mi začíná lézt na mozek. Ráda bych se dnes ve svém psaní lehce vrátila k blogu jubilejnímu, nedávno napsanému. Dnes byl obyčejný pracovní den. Přijdu do práce, uvařím si kávu, zajdu na cígo,převléknu…
Po čtyřech dnech ztrávených tady konečně přišli. Skleněné kóje ve mě vyvolávali hrůzu a k tomu ten strašný pach, pach sterility a dezinfekce. Naposledy jsem se rozhlédla po zbylých dvou pokojích. Nejdřív vpravo a pak vlevo. Oba pohledy byly stejné. Stejně smutné. Jen tmavá, tlumeně osvětlená lůžka, obklopená monitory. Agonie byla cítit ve vzduchu a já si připadala prázdná. Jdu vám vyndat tu…
Tak mi, milí, drazí, dovolte se vyjádřit ke zdejšímu srazu blogerů. Zjistila jsem, že ani já nejsem vyvolená a musím říct, že srdce mi puklo, krabice kapesníků mi nestačila a zřejmě se mi zhroutil svět. Po čtyřech proplakaných hodinách a dvou krabicích dvouvrstvých kapesníku, jsem se rozhodla nechovat jako malé děcko a být iniciativní. Zvedla jsem telefon a zarezervovala celý sál na mega party,…
Je tomu již dávno, před 54 blogy, co jsem začala psát, tedy myslím tady, jinak to začalo asi když mi byli 4 roky. Ani před všemi mými úžasnými blogy zde, to nebyla má spisovatelská prvotina, nicméně zde jsem se zařadila mezi amatéry, přestože mnozí z Vás jsou již dávno amatérskými profesionály.Dnes bych ráda, na základě nastalé situace, oslavila svou slávu. Čtete správně, píši svou slávu.…
Čas od času si po sobě přečtu nějaký článek,abych se přesvědčila, že jsem stále vtipná. Zjistím, že můj humor je perfektní a že můžu zas s chutí pokračovat v psaní. Skoro bych se tím mohla živit,říkám si, ale pak si vzpomenu, že už jednu práci mám.Poslední dobou se mi zde ve vzkazníku rozšířil takový nešvar. A skoro bych mohla říct, že to je nový trend, protože mě tímto stylem oslovilo už více…
