... řekl nečekaně. *** Vždycky jsem s myslela a věřila tomu, že tak to má fungovat mezi lidmi, co spolu žijí. Upřímný zájem o druhého. Ne lhostejnost. Ne výčitky a podezírání. Když se ženě zatřpytí slzy v očích, muž ji obejme, slzy setře a zeptá se, co ji trápí. Bez urážení a posměchu. Když má jeden radost a směje se, ten druhý se chce smát s ním a těší ho, že je šťastný. Neotočí se zády se…

Nevím, jestli jen přichází nebo je stále přítomna a občas se podaří k ní otočit zády. Zda chodí za tebou jako stín a když jsi tváří k slunci, tak ji nevidíš. Snad proto není dobré otáčet se k slunci zády. Nechat se oslepit nevědomím, že nikam nepatříš. Máš - člověka ... Toho, který ti setře slzy, který čeká na tvá slova, co mohou být jakákoliv. Máš někoho, s kým si můžeš povídat, psát, zajít do…

Otázka (nejen) pro pány. *** Byť včerejší den byl pracovní, nechtělo se mi, jako ostatně každé ráno, z pod teplé peřiny. Rozespale  jsem pozorovala muže, který přišel do pokoje a hrnul se ke krabici na konferenčním stolku. Tam mám ptáka, vzdechnu slabě, když vidím ty jeho obrovské tlapy, kterak se sápají dovnitř. Není to živý pták, je neživý, vycpaný, ale i tak je to křehký "předmět". Mám ho na…

Vím, že moje slova sem nepatří ... Včera jsem se topila v podivném moři vražedných myšlenek. Nezbývalo nic jiného než čekat, až se alespoň trochu bouře zklidní a nebe vyjasní. Dnes jsem rozdávala úsměvy na potkání. A dostala jich nespočetně. Od mužů. Nahlédla jsem večer do některých textů a úsměvy zmizely. Znovu jsem pocítila tu beznaděj, kdy matka nedokáže svým dětem pomoci, aby byly zdravé.…

Bydlíme tu už desátým měsícem. Ptala nedávno se mě máti: Zvykla sis už? Jo, zvykla, odpovím krátce. Vlastně jsem si zvykla hned druhý den, možná ještě ten den, co jsem naposledy zavřela dveře roubenky. Přestala jsem myslet na minulost, na chalupu, na střechu garáže a podívala se na ... na místo, kde žiju. Člověk se nesmí zastavit, musí jít stále dál. Jedna z prvních věcí, které jsem si tu…

Sedím v autobuse a bezmyšlenkovitě sleduju krajinu za okýnkem. U nás už určitě leje, slyším za sebou. Koukni se na ty mraky. Kouknu taky na mraky a pomyslím si – Teď pršet nebude. Nesmí. Potřebuju, aby aspoň dvě hodiny nepršelo. Budu nejmíň dvě hodiny v terénu a voda se mi nehodí. Pršet určitě nebude, koukám na ty velký šedý mraky plná optimistických myšlenek. Mapy na Aladinu přece ukazovaly…

(fajn) Ach ti muži ... nejedna si nejednou povzdychla. Někdy jsou na zabití, někdy žena začne zvažovat, zda takového podivného tvora vlastně potřebuje, když skoro všechno zastane sama a ten "tvor" ji práci ještě přidělává. A tak si ho ještě nechá kvůli jeho síle, co se může hodit třeba na otevření kompotu nebo přestěhování skříně. Několikrát jsem muži říkala: Mám k tobě velikanánskou prosbu.…

Určitě je tady mnoho kaňourů a divokých milovníků, leč těmto se mi úspěšně daří vyhýbat. Šla jsem se dnes v pozdním odpoledni podívat na místo, kde jsem již několik roků nebyla. A jelikož tento víkend byl na ptáky vskutku bohatý, posbírala jsem narychlo odvahu a vstoupila za skřípající branku. Krátce po prvních metrech si všimnu stop, co zanechává po svém hledání potravy černá. Uklidněna…

Hody hody doprovody běží malý zajíček běží podél modré vody podél řady kundiček Malý nosík se mu krčí jsou stvořené pro lásku kolem samé pruty trčí uplete z nich pomlázku Hody hody…

Sešli jsme se u mého lůžka. Přišel mi jen popřát Dobrou noc. Pohladil mě po vlasech a jemně políbil ouško. Pak hřbetem ruky sjel po pokrývce, po  všech jejích zaobleninách. Pokrývka odkryla lem bílé košilky, odhalila ramínko, které něžně políbil ... Měl zelené oči a v barvě jeho očí mašličky zavázaly dárek pro něj. Mašličky, které zdobily hroty tvrdých bradavek, jemně svými zoubky rozvazoval ...…