Seděla na dřevěné podlaze a světlo svíčky jí ozařovalo tvář. Plameny kreslily drobnými tahy barvy a tvořily stíny snů, o kterých psala. Každý den do rukou brala sešit s pevnými deskami a obyčejnou tužku a na bílý list nové stránky znovu začala psát. Jako každý den, kdy slunce rozsvítilo nové ráno, tak bíle zazářil čistý list papíru. Jako každý večer, kdy bílé světlo měsíce proniklo skrz ... mříže…

Sním. O jejich vůni. O vůni, co přitahuje jako magnet. Jen lehce se přiblížit, dotknout, spojit, splynout. Sním o jejich dlaních. O velkých teplých dlaních, co pohladí po tváři a prsty lehce přejedou po rtech. Co stisknou dlaň, obejmou a skryjí v sobě i duši. Co pohladí celé tělo, pevně sevřou ňadro a do prstů jak do kleští chytnou bradavky a přitáhnou si mě k sobě. Sním o jejich rtech. O…

Můj muž mě velice miluje. V posledních dnech svou lásku dokazuje neustálými doteky. Jeho doteky jsou mocné, jeho obrovské dlaně silou předčí dlaně Herkula. Celá se při jeho dotecích chvěji a naskakuje mi husí kůže. Přichází často během dne a jeho dlaně se stále a stále dotýkají mé kůže. Je to vždy to jedno místo mého těla, kterého se tak často a tak rád dotýká. Jemně, něžně, citlivě ... Zatím,…

Když se čas zastaví, je to jako když se zastaví proud vody v řece. Možná se nezastaví, třeba se vlny otočí a vrací se zpět. Jako vzpomínky. Mám omotaný řetízek kolem zápěstí a čas přestal plout. Zavírám oči a jsem v tu chvíli někde jinde. Vnímám ruce, které mi dávají řetízek kolem krku a cítím, jak se okolo mě cosi obtáčí, okolo mého těla, okolo mojí mysli. A pak ... řetízek sundám a voda plyne…

Už třetí nebo čtvrtý den mi v hlavě zní tahle písnička. Neslyšela jsem ji ani z vesnického amplionu, ani z rádia řidiče autobusu. Prostě se najednou zapnula, spustila se sama od sebe. Nevím - proč ... Jako by mi chtěla něco říct. Nebo se zeptat? Proč žiješ ráda. Proč? Možná proto, že "svět" je pořád tak krásnej. Na chvíli přestanu psát a podívám se z okna ... Možná pro ten pohled na modrou…

Kdysi jsem (si) napsala "blog" s názvem: ZA POLÁRNÍ ZÁŘI (byl to jeden z těch textů, který vyjadřoval náhlý pocit či náhlou myšlenku) *** Ztrácím se. Když pohlédnu do nitra svého já, vidím tu divnou podstatu. Tak jako někdo bloudí v lese mezi stromy, tak bloudím mezi lidmi. Jsou to divní tvorové a divný je jejich svět. Poznávám ho celý život, učím se mu rozumět, zkoumám definice různých pojmů,…

Neposlouchej vyprávění příběhů, ze kterých září štěstí. Nepřivoň si ke květině a nehleď na její krásu. Mohla by tě zlákat k toulkám po rozkvetlých loukách. Neposlouchej ptačí píseň a nevzhlížej k oblakům. Mohla by tě zlákat ke šlápotám do ranních lesů. Nečti příběhy, ze kterých září štěstí. Nečti příběhy lidí, kteří po společné pěšině kráčejí a vesele se smějí, objímají, milují. Mohla bys…

Stojím u otevřeného okna kuchyně v prvním patře a dívám se na zahradu. Na zahradu, na oázu mého dětství. Z krabice paměti vytahuji zaprášené fotografie zachycující minulost. Vaše rodina je tak veliká, říkávala mi kamarádka na základce. Měla jen maminku a tatínka a já několik strýčků a tet, a to jsem neznala příbuzné ze strany mého otce. Toho jsem taky neznala. Strom naší rodiny býval rozvětvený,…

Byl malý. Nemohl za to, že nenarostl více, prostě jen pár centimetrů. Byl malý a on byl z toho nešťastný. Možná se bál, že se mu budou ženy vysmívat. Možná proto, že by se těm ženám mohly vysmívat jiné ženy. Možná se obával, že ho každá odmítne. Možná si myslel, že nemá co ženě nabídnout. Protože si říkal, že: "velký penis je totiž v životě ta největší mužská hodnota, jakou může své milé dát" …

- Protože se jmenujete away, přejeme vám vše nejlepší k dnešnímu svátku. - Děkuji vám. - Dobrý den. - Jak se vy jmenujete? - Prosím - away. - Tak to máte dnes taky svátek? - Prosím, já nemám svátek. - Vy nejste away? - Prosím - já jsem away. - Tak když jste away, musíte mít dnes svátek. - Já prosím dnes svátek nemám. - Vy jste jiný away? - On je jen jeden away. - Já jsem away a vy ne? - Prosím,…