Jakmile muž přijde z práce a ulehne na postel, hned jsem u něj a plazím se kolem něj jako had. Tisknu se k němu a moje ruka se nenápadně sune po jeho těle jako zlodějská ruka kapsáře. Ne, nechci mu sebrat výplatu, chci jen teplo a vůni jeho těla. Chci se ho dotýkat a cítit jeho energii. Leží na posteli na zádech, nohy pokrčené. Obejmu jeho pravé lýtko a stulím se do klubíčka. Hladím jeho…
Ta věta je napsána gramaticky správně. Z toho sice vyplývá, že mi kalhoty neudělali páni krejčí, ale skutečností je i to, že mi je neudělaly dámy krejčové. Hlavním aktérem byly právě ony – kalhoty. Vrátila jsem se domů, do našeho panelákového bytu a užívala si jeho ticha a krásné samoty, která patřila jenom mě. Práskla jsem sebou v ložnici na letiště a užívala si volnosti a lenosti.…
Už jsem se svěřila se svou láskou, velkou láskou, které jsem zcela podlehla. A chci věřit, že už je to moje láska poslední a že vydrží až do konce mého života. Každý vztah je náročný, je třeba o něj pečovat a tento je ze všech předchozích nejtežší. Sama na něj nestačím a potřebuji trochu pomoc. Ano. Hodil by se geolog a také paleontolog. Nedostatkové zboží,asi. V pátek odpoledne jsem se…
Tak jako láska přichází v každém věku, tak i touha může přijít v jakémkoli okamžiku. Těch dvacet minut na rehabilitačním lůžku patří jenom mě. Sestřička mi upraví parafínový polštář a zabalí do deky jako miminko. Usměje se krásně a mně je v tu chvíli blaženě. Teplo zpod krku a ramen se pomalu rozlévá do celého těla. Dostane se i k místu, které lehce pošimrá a probudí v něm pravěkou touhu. Ta…
Vyšla jsem ze dveří rehabilitačního sálu a posadila se na chodbě. Hned jsem si všimla dvou žen. Jedna seděla na lavici a druhá se skláněla nad ní a velice vlídnými slovy se loučila. Všimla jsem si dotyků jejich rukou, jejich dlaní, prstů. V těch dotycích bylo něco, co člověk umí do nich vložit snad jen v určitém věku, v určité době, po určité zkušenosti, prožitku, prožitku života a poznání jeho…
Věřím, že mnohá setkání nejsou jen tak náhodná. Mají určitý smysl. Význam. Někdy přemýšlím nad tím, jaký a proč mají právě takový průběh. Je to víc jak dvě desítky roků, co mi řekl: „Jednou třeba budeme žít spolu. Třeba, až nám bude padesát.“ Zatrnulo mi. Připadalo mi to nemožné, skoro zbytečné. Vždyť já s ním chtěla žít teď a mít s ním děti. Ale po padesátce? Pár dnů na to jsem viděla…
Hřejí, tvé dlaně, hřejí. Svým teplem vábí jak světlo nočního motýla. Voní. Někdy olejem, někdy pryskyřicí. Jsou tvrdé a hrubé těžkou prací. Ráda je hladím. Bolí tě, vím. Jemný cit se z nich dávno vytratil. Přesto … každý den toužím se do n ich schovat. Každý den toužím po obejmutí jak studánka po vodě. Nikdy jsi mi neřekl Miluji tě nebo Mám tě rád. Tvoje slova byla víc zraňující. …
Hledání. Čím voní toto slovíčko. Co v sobě schovává. Jistotu, naději, možnost … ? Cestu. Cestu, o které nikdo neví, jak bude dlouhá, o které nikdo nemá zdání, kde skončí, a zda dojde k cíli, který si usmyslel. Je to tak? Nachází hledající člověk vždy, co hledá? Hledání. Zní mi jako cesta bez konce, jako bloudění s mlhavou představou, jako šplhání po skále bez záchytných bodů a sítí,…
(tenhle blog byl napsán v … :-) radši ne :-) (můžete hádat) Odcházím a kouknu na mobil. Dva ztracené hovory. Mamka, tam musím zavolat co nejdřív. Vždycky mi hlavou prolítnou otázky, i ty, co se týkají života a smrti. Vůbec se mi to nehodí, právě spěchám k lékaři, o kterém vědět nemusí, a rychlá udýchaná chůze na bus se zatajit nedá. Přesto vytáčím číslo zpět … samozřejmě, že se máti ptá,…
Každé ráno mě budí budík (už zase funguje) v 6.25. A každé ráni vstávám za deset minut osm. Každé ráno se budím s bolestí hlavy, v krku a na průduškách. A s blížící se zimou to bude jen horší. Každé ráno přemýšlím, co je za den z těch sedmi známých a co je v tom dnu důležité. Z dálky vnímám hlasy členů rodiny, dcera řve, že někdo zase počůral prkýnko na záchodě (to se nedá neslyšet), muž…
