Vystoupala jsem na další kopec. Miluji ty pohledy do krajiny, která je doslova zaplavena kopci. Jeden vedle druhého tvoří vlny rozfoukaného moře. Moře kopců, moře lesů. Kolik jich už důvěrně znám. Je to podivný a trochu smutný pocit, když si člověk uvědomí, že s nimi se cítí líp než s lidmi. Stojím na nejvyšším vrcholku jedněch našich hor. Je mi báječně. V hlubokých údolích zůstaly…

Jela jsem jednoho dne ráno do malého města, kam jezdívám párkrát do roka v nutných případech. Vyřízeno bylo vše rychle a ještě i něco navíc. Libovala jsem si, že stíhám autobus neplánovaně o hodinu dřív. Sedím na zastávce a vím, že ten můj povoz přijede až za deset minut. Něco si přečtu. Zaznamenávám, že přijíždí jakýsi autobus. Nějak jsem přesvědčená, že není můj. Nepraští mě ani známá…

Nechodím tam tak často jako dřív, ale dnes, asi po třech týdnech mě nějaká pěšina tam zavedla. Chvíli jsem přešlapovala a pak si řekla: Tak na chvíli vejdu. Překvapila mě zpráva, která tam na mě skoro celou tu dobu čekala. Ano, překvapila. Jednak proto, že si tam už dávno s nikým nepíšu a že když tam nejsem, tak že vůbec nějaká dopadne na dno schránky. Ale ještě víc než samotná zpráva…

Je málo knih, které jsem přečetla. Možná i jedna ruka by stačila k jejich sečtení. Možná dvě a nemusely by mít všechny prsty. Ten deficit už nedoženu. Tuto knihu jsem držela v rukách někdy před třiceti roky. Zaujala mě. Snad hlavním hrdinou, jeho slovy, verši, jeho láskou a odvahou. Přišel po setmění se stisknutými rty a na otázku, co se stalo, odpověděl: To nic, to je jen stará…

Vstoupila jsem do místnosti, kde mi bývalo dobře. Ano. Znovu vidím ty tváře, znovu slyším hlasy … je to tak dávno a všechno je už úplně jiné. Čas změnil obraz v zrcadle, v místnosti je už jiný nábytek a stěny mají jinou barvu. Otevřela jsem dveře do jednoho virtuálního domu a vstoupila na chvíli dál. Prohlížela jména, přezdívky někoho, jehož slova a myšlenky dostávaly tvary písmen vystřelené z…

Moc přemýšlíš, řekl mi kdysi jeden muž. Poslal mi fotku, asi věděl, že na mě zapůsobí. Podobal se jednomu slavnému herci, po němž jistě mnoho žen šílí pro jeho úžasnou figuru. Na šedesát rozhodně nevypadal. Na chvíli mě potěšilo, že si vybral mě. Řekl mi pak sbohem, chtěl jít za svým cílem a já byla moc daleko. Vzpomenu si, občas. Věřím, že ke svému cíli došel a přeji mu to. …

Poslední květina roste na louce zůstala jediná mezi trávou Chrání ji ovsík srha a metlice jen si k ní přivoň s velkou slávou *************** ************** *************

aneb o jednom dnu D. Protože jsem poněkud nerozumná. Dávám sem občas některé své starší texty. Objeví se tu slova, lidi, příběhy, které mi je připomenou a já mám podivnou potřebu jim něco sdělit. Nevím, jestli to pomůže, třeba to někoho i naštve, protože sem to nepatří. Tak znovu tak činím, i když se říká: že rozumný se rozumně ptá, tiše naslouchá a když nemá, co říci, měl by mlčet. …

Svou lásku ti dávám. Proudí z mého srdce. Stále. Jen nemůže se tě dotknout, když jsi své srdce uzavřel. Byl jsi šťastný, když tvé srdce bylo otevřené a cítilo proud energie, o které sis myslel, že je to ta, kterou k tobě vysílám. A pak se stalo něco, co tvé srdce uzavřelo. Snad sis myslel, že jedině tak tvé srdce zůstane v bezpečí, jedině, když ho pevně uzavřeš. Jak snadno se člověk…

Umět je říct včas. Tu noc jsem bulila nejvíc. Zuby stisknuté bolestí, co nešla přehlídnout. Nedal najevo, zda si mých slz všiml. Leželi jsem pod jednou peřinou, spánek se dávno vytratil kamsi daleko. Přemýšlel nahlas. Snad chtěl porozumět, možná nechtěl, aby něco skončilo. Jsi nejlepší ženská, co jsem kdy měl. Řekl. Nevěřila jsem. Hlavou mi prolétla slova jiná, úplně opačná, co jich…