To setkání bylo krátké. Tak krátké jako když proletí motýl kolem vás. Zatřepotá křídly, jednou obletí a zmizí. Zmizí … napořád. Dotkl se vás a vy nevíte, čím. Zahlédli jste ho, ale už se nedovíte ani jeho jméno. Do schránky mi přišel vzkaz: Pro Anděla. Děkuji, děkuji ti z hlouby svého srdce, jen ty jsi mě doopravdy poznala. Doufám, že mi jednou odpustíš. Slova, která mě překvapila svým…
Jo, přišla jsem pro čtení. Pak jsem začala psát ty svoje smysly a nesmysly. Občas mi někdo napíše, chvíli si píšeme. Opravdu nestojím o seznamování. A teď mě hrozně moc láká se s někým odtud sejít. Ale není to tak, jak si myslíš. :-) Vážně. Je to Němec. A já, odmala milovnice románských jazyků a odpůrkyně germánských, celý život se vyhýbající němčině, nakonec skončím v zaměstnání, kde…
Ležím sama na velikém letišti potaženým látkou připomínající hebký samet. Objímá mě pouze deka, hladí něžně mé tělo a tiskne se k němu. Pod hlavou mám malý polštář a třu si o něj tvář. Mám chuť se do něj zakousnout a trhat jako hravé štěně. Sevřu ho pevně rukou a silně přitisknu na svou hruď. Svaly dna poševního se mi stahují. Muž je o patro níž. Slyším, jak na kytaru hraje rockové písně.…
Můj muž mi byl dlouho věrný. Až jsem se divila, že to tak dlouho vydržel. Na partnerovu nevěru se asi většinou příjemně nevzpomíná, ano, slz bylo hodně, víc než smíchu, ale i ten nechyběl. A vlastně teď – teď už zůstal jen ten smích. To je důkaz toho, že mozek na špatné věci zapomíná. Svého bývalého muže si vážím, například proto, jak se chová k našim dcerám a jak je starostlivý o jejich…
Dnes cestou v autobuse jsem zahlídla vzkaz, který byl dlouhý a těžko uvěřitelný svým příběhem, i když i možný. Končil tou "nejdůležitější" větou: Chceš se pomilovat? Avšak zmizel dřív než jsem mohla reagovat a napsat, že - milování miluju. I když je jasné, že tato dvouslovná věta má malý háček a že není úplná. Miluju milování, ale ne – možná pro někoho to nejdůležitější v sexu. Mám…
Psával mi … ma chère amie Nejsem člověk, který by se zpovídal, vyléval si srdíčko, stěžoval si … ale někdy má každý potřebu se vypovídat, sdělit, co v sobě nosí, co ho trápí a tíží. V jakých myšlenkách se utápí a v jakých bloudí. Kolikrát to má na krajíčku, na špičce jazyka, ale vrátí to zpátky do sebe. Vyslechne tolik hovorů na podobné téma, propovídá s tím druhým celou noc, ale to svoje…
V sedm hodin ráno jsem měla v rukách tak půl kilometru, když poslední plavec opustil chlorovanou vodu. Byla jsem tu najednou sama. Sama v celém velkém bazénu. Copak opuštěnost přichází až sem? Dřív se mi líbilo mít celý bazén pro sebe. Chvíli jsem přemýšlela, zda mám také vylézt ven nebo v plavání pokračovat. Sůl z očí se ve vodě snadno rozpustí. Znovu jsem se ponořila do hladivé vody. Tělo…
„Nebul. Seš přece ňákej chlap, ne,“ říká taťka synkovi se slzičkami na krajíčku nad rozbitým kolenem a myslí si, jakýho chlapíka z něj vychová. Copak on sám nikdy nebrečel? Jednou jsem je zahlídla. Stál proti mně, v náručí držel svůj křehký poklad a ptal se „proč“. Jeho oči se leskly. Drsný, tvrdý, silný … tak jsem ho znala … a teď se jeho oči lesknou slzami. Tolik citu, tolik něhy, tolik … Ne…
- život se ti prodlouží Oblíbená rýmovačka muže. Říká ji skoro každé ráno a já ho podezírám, že třeba proto, aby ve mně vyvolal pocit, že nechci, aby žil dlouho. Když ráno neposlechnu budík a nevstanu hned, vím, že nevstanu ani za deset minut, ani za třicet, kdy právě odjíždí můj autobus do města. Už učitelka psychologie na střední nám říkávala: Holky, ten chlap to potřebuje – jako chleba.…
Napsala jsem mu jednou … že na něj myslím a že ho mám ráda a že to cítím ještě hlouběji … Nemysli na mě, odepsal, nevaž se. Vím, jak to myslel, vím. Přesto se mě ta slova dotkla i jinak. Nemysli na mě – to je podobné jako když se řekne – běž pryč. On jen nechce, abych se do něj nezamilovala. Už dřív mi psal, že ho smím mít ráda, ale že ho nesmím milovat. Jsou to jen slova, pod kterými si…
