Dokud nás smrt nerozdělí
Pomalu se plíží po schodišti jako zloděj. Je středa něco před půlnocí a v domě už vše spí. Ona ne. Schody mírně vržou, musí pečlivě našlapovat bosky, je jich přesně sedmnáct, to ví naprosto přesně když po nich sjela jako malá holka po zadku a dodnes má v levé půlce třísku. Každé neopatrné šlápnutí má za následek nepříjemné vysvětlování staré paní bytné. Už jen dva vrzající schody a je…