Za mrazivé noci
Nekonečné hodiny bloumám v mrazivé noci. Sníh se třpytí jako hvězdy v lesním jezírku o Svatojánské noci. Na vousech se mi tvoří led. Noc je jasná a měsíc svítí jakoby to mělo být naposledy. V rukou mám od polibků mrazu, sotva cit. Sníh mi pořád padá do tváře. V sevření mrazu slyším každý svůj nádech. Kolem mě panuje hrobové ticho, jakoby vše živé tady, jsem byl jen já a ten padající sníh. …