Tak jsem si přečetla jeden článek odrážející aktuálně módní trend neholení se v intimních partiích. A zarazilo mě tam pár maličkostí. Poznámka: Pokud možno, nerada bych, aby to tady sklouzlo ke klasickému dohadování na téma "Je lepší oholená nebo neoholená?" Každému se líbí něco jiného, a argumenty o hygieně, chlupech v zubech, mražených kuřatech, přirozenosti, pedofilii a Helmutovi Newtonovi mě…
"Představ si, budu se vdávat!" říká Aneta Mirce s rozzářenýma očima. "No to je skvělé, moc ti to přeju," Mirka má upřímnou radost, kamarádku má ráda. "Jirka tě požádal o ruku?" "Bylo to neuvěřitelně romantické," rozplývá se Aneta, a popisuje kamarádce podrobnosti žádosti o ruku, která je jak z romantického filmu. Skoro až béčkově kýčovitého filmu, napadne Mirku, ale co na tom záleží, Jirku zná,…
Takový malý svátek sexu. Svátek i proto, že to není takřkajíc každý den, resp. ani každý víkend. A fyzická náročnost je ta nejmenší překážka, spíše jde o organizační záležitosti. Zvlášť lidi, co mají děti, tak pro ně taková příležitost může vypadat skoro jako sci-fi. Ale když se zadaří, zážitek je těžko srovnatelný s čímkoliv jiným. Těžko přesně popsat, jak to probíhá. Je to jakési celodenní…
Jsem z těch, kteří tato slova slýchají často. A vždycky se pak cítím tak nějak nepatřičně, že je se mnou "něco špatně". A dlouho jsem se za to styděla. A kolikrát jsem přemýšlela (jojo, "moc přemýšlela"), jak mám naložit s takovým sdělením. Je to rada, že mám přestat tolik přemýšlet? Tak to je rada nahouby, něco jako "nemysli na nic", v tu ránu začne člověk myslet na všechno možné, a to na plné…
Patřím ještě do té generace, která vyrůstala v tom, že sebevědomí je něco ošklivého a fuj. Popis někoho, že je sebevědomý, byl vždy v mé přítomnosti spojován s pejorativním synonymem "je to takový arogantní suverén". Sebevědomí bylo v té době (nebo v prostředí, ve kterém jsem vyrůstala) spojováno s namyšleností, egoismem, bezcitností a absencí empatie. Je těžké se od tohoto myšlení oprostit.…
Ne, nemám teď na mysli nikoho konkrétního. Nezájem je buďto neutrální nebo negativní. Neutrální a nekonkrétní se týká té spousty lidí, které denně potkávám, týká se té spousty mužů, kteří běžně plní vzkazníky ženám na amatérech. Není to nic proti nikomu, zkrátka jen nic nevzbudilo zájem o toho člověka. A zajímat se aktivně o každého přece nejde. Pak je nezájem konkrétnější - že mě např. nebaví…
1. Hezky strávený večer, je mi fajn. Pohledný, příjemný. Jo, asi ho chci. Píšu zprávu. Odesílám. Mám fajn pocit, že jsem udělala dobře. Obratem je zde odpověď. Usmívám se. Chci něco odepsat, ale nějak nevím co. Nechám to na později. Po hodině si vzpomenu, píšu banální zprávu, dobrý, splněno. Můžu se věnovat svým činnostem. Odpověď obratem. Hm, snad není nutné odepisovat okamžitě, už mě to moc…
Nedávno jsem mluvila s jedním kamarádem o tom, že žárlí na svou partnerku. Tak jsem přemýšlela, co to vlastně je. Nejsem v principu žárlivý člověk, nepodezřívám, nepátrám, věřím. Přesto vím, co je to za pocit, ačkoliv jsem ho mockrát nezažila. Nejčastěji se říká, že to má co dělat s "majetnictvím". Což je slovo z větší části pejorativní, ale ten kousek v něm je nejspíš v pořádku. Ne že by bylo…
Takové malé nic. Pardon, myšleno v poměru k celému mužskému tělu. V klidovém stavu (některými ošklivě nazývaném "ochablém") je to skoro až legrační věc. A ve stojícím stavu vlastně taky, vždycky mi cukají koutky, když vidím galerky tady na amatérech ve stylu "já u skály" "já u stromu", na kterých z muže trčí bezprizorní penis. Jde o takové ty fotky, na kterých kdybyste muže photoshopem oblékli,…
Co má větší hloubku prožitku, štěstí nebo utrpení? Ač se mi to nelíbí, tak je třeba si přiznat, že utrpení je mnohem intenzivnější. Taková bolest zubu se nedá svou intenzitou přirovnat k žádnému pocitu uspokojení, že nás dohromady nic nebolí a jsme celkem zdraví. A což teprve láska. Co může být (tedy kromě zmíněného zubu, případně ledvinové koliky) intenzivnějším prožitkem, než nešťastná,…
