Tato povídka je pro mou Sany. Je pátek večer a já jedu na zastávku, kde mám nastoupit do autobusu za mou Sašou, se kterou strávíme víkend v bytě ve vedlejším městě po mém dědovi. Včera jsme na dálku oslavili společný půlrok a tento víkend má být náš výroční. Jedu na…
Tato povídka je věnována Sany... Po dvou týdnech jedu směr Praha za svou láskou. Je pátek a čeká nás společný víkend u ní doma. Silvestr, který jsem strávil u ní proběhl bez problémů, a tak se za ní opět po dvou týdnech vydávám. V batohu krom toho nejnutnějšího je…
Ráno mě Anna probouzí slovy: „Ondro, vstáváme! Je nejvyšší čas.“ Otevírám oči. Ona stojí vedle gauče, je oblečená a usmívá se na mě. „Dobré ránko miláčku, spal si jako mimino. Zřejmě tě to včera unavilo, ale bylo to úžasné a zřejmě to pomáhá na to, abys moc nebantoval…
Ráno mě probouzí polibkem na tvář „Dobré ráno. Jak se nám Adélka vyspinkala?“ Promnu si oči a zašklebím se, cítím intenzivní bolest v zádech. „Hmmm. Špatně, kolik je?“ odpovídám rozmrzele. „Je devět snídaně je připravena. Dnes si uděláme pěkný den.“ říká mile a otáčí…
Probouzím se, noc to nebyla příjemná. Annu jsem prosil několikrát o otočení a také jsem se moc na tvrdém gauči nevyspal. Musíme koupit tu postel. Cítím ranní erekci, ležím zády k ní a cítím, jak oddechuje. Nechce se mi ji budit, začíná mě bolet rameno. Když sesbírám…
Vycházíme ven, Katka má na sobě rifle, které jí obepínají její dokonalý zadeček. Cítím, jak mě má nadrženost ovládá. Něco mi říká, ale já to nevnímám. Slyším jen „Ano Ondro?“ „Co? Promiň, zamyslel jsem se.“ Usměje a řekne: „Nic, prosím tě jen jsem říkala, že pojedeme…
Probouzím se, otevírám oči a vidím, že už je světlo. Usnul jsem až nad ránem, nikdy bych nevěřil, jaký je rozdíl mezi nocí a dnem v klícce. Cítím ranní erekci a tlak je šílený. Rozespale sahám po mobilu a mžouravě se podívám kolik je hodin. Půl deváté. Já to věděl,…
Vrátila se. Oddychnu si. Představa, že volám Katce, ať přijde a odemkne mě, je opravdu nepředstavitelná. Opět si říkám – důvěřuji té správné. Jsem vlastně úplně bezmocný. kdyby chtěla může mi vykrást byt, nebo mi jakkoliv ublížit. Slyším, jak pokládá klíče a svléká si…
Během oběda se naše role prohazují a celou dobu vede rozhovor ona. Vyptává se na běžné věci, jako by se chtěla ujistit, co o mně ví a co je pravda. Posledním tématem je má nemoc. Zajímá ji, v čem spočívá a kde jsou má omezení. Očekával jsem, že se zeptá dříve. Znejistí…
Asi po dvou hodinách se podívám na mobil a zjistím, že už budu muset jít. „Moc děkuji, rád jsem tě poznal. Myslím, že nás čeká společný čas a těším se na to.“ řeknu s úsměvem. Opětuje mi můj úsměv a odpoví „Taky se těším.“ Usměji se na servírku a ona hned míří k nám.…
