Jakob se vydal najít kuchařky a kuchyňskou výpomoc, hostinec začal bzučet ranní činností, jak se všechno chystalo k večernímu vítání jara. Tato slavnost, která dávala příležitost zašpásovat si svévolně a pobavit se s kýmkoliv, díky maskám, které si někteří hosté slavnosti chystali přes celou zimu, se měla odehrát právě ten večer a noc. Gudrun s Hansem si nemohli vybrat náročnější den, kdy…

Příběh volně navazující na sérii povídek "Severní bouře". Harpa - pro zajímavost - je první jarní měsíc v roce vikingského kalendáře cca od půlky dubna do půlky května. A jakpak se má náš Jakob a Matilda? Jakob chvátal chodbou jak posedlý, nemohl se dočkat až pohlédne zblízka do té jemné tváře s dvoubarevným pohledem. Matilda chvátala za ním plná ženské zvědavosti, nechtěla propásnout možnost…

Šero hotelového pokoje dělily pruhy žlutého světla z lampiček vedle postelí, které se jemně válelo po koberci a tvořilo tak z podlahy divadelní jeviště. Nasvícené poházené kousky krajkového prádla, odkopnuté lodičky na jehlovém podpatku, shozený župánek, pánské ponožky, servané džíny, spojená pouta, šátek s uzlem, který prozrazoval, že někomu omezoval výhled a další propriety, tu jak na podiu v…

Volně navazuje na povídku - Vlastní povídka - Doktorská. (Konečně mám chvilku a náladu to dopsat). Urostlý muž v bílém znova významně poklepal na sedadlo vyšetřovacího křesla. Moc se mi do toho nechtělo, na jednu stranu jsem byla vzrušená, jako snad ještě nikdy, na druhou stranu jsem si velmi silně uvědomovala následnou nevyváženost poměrů sil. Pozice na křesle s nohama do praku je zkrátka…

Mám úchylku. Jsou jí mužské ruce. Velké, pevné mužské dlaně. Dlouhé, silné prsty, s čistými nehty. Nástup jemných chloupků na jejich hřbetu k suchému, šlachovitému zápěstí, kde pod kůží prosvítají žíly. Žíly co prostupují hřbetem ruky a naběhnou, když se ruka sevře. Ach! Asi jsem v minulém životě byla rukavičkářka, křížená s upírem. Včera jsem koukala na připitomělý seriál. A pak jsem si…

Napište vlastní povídku. Nápis na modrém tlačítku pod dvěma usměvavými mladými lidmi, kteří vypadají jak reklama na zdraví a fitness. Tak nějak nepasující k tomu, co se děje v místních povídkách, blozích, chatech a v neposlední řadě i vzkaznících a postelových alotriích na to navazujících. Někde vzadu za ušima už mi začíná zase ťukat na spodní hranu šedé kůry mozkové seveřan Jacob (ono kdo by…

Tak jsem v rámci likvidace splínu a otupení smyslů vytáhla kamarádku do kina. Zatrhla jsem nějaký slaďárny, abych u toho nepřemýšlela o blbostech a nešla z kina jak z pietního sálu střešovického krematoria. Koukla jsem zběžně na program a zahlásila jsem: "Půjdem na naháče!" Kámoška celá vyjukaná, tak jsem jí poslala odkaz. Protože je podobný zvíře jak já, zajásala. "Jééé on je další Magic Mike?…

Rozum a srdce. Byla to vždycky taková přetahovaná. Jako roztržka dvou znesvářených sousedek, které ale nemohly změnit adresu a na té stejné pavlači a v apartmánu se společnou koupelnou se musely potkávat zas a znova. Nad vstupem do jejich společného příbytku někdo kdysi vyryl ostrým hřebíkem D-U-Š-E. Rozum v jednom pokoji tolikrát nadával. Opravdu po stopadesáté věříš tomu, že tě má rád někdo,…

Zase jsme se po dlouhé době setkali. Vážně nevážně. Dva, co svá těla navzájem znají lépe, než vrásky ve vlastním obličeji. V prostředí, které je skoro klišé, jak je nám téměř druhým domovem. I když na to je tam značný provoz a taky se tam potkáváme velmi zřídka. Navíc, kdo doma touží po posteli bez peřiny. Má to své výhody. Jak Pavlovovi psi dostaneme chuť na jeden druh zábavy, jen co za námi…