Když zpětně vzpomínal na dobu, kdy formuloval a odesílal onen posléze osudový e-mail, vlastně sám netušil, co ho k tomu vedlo. Proč jej z celé řady profilů zaujal zrovna tento? Sám na to neuměl odpovědět, sám pro sebe to sváděl na intuici. Slova, která ona dominantní dáma zformulovala na svém medailonku, ho prostě zaujala. Lépe řečeno, vlezla mu do hlavy, zavrtala se a rozežrala jeho pochyby,…

Sobotní ráno Je brzké sobotní ráno a já ležím u postele Madam Blanches, své Paní a Bohyně, která ještě sladce spí. Potichu vstávám, abych Ji neprobudil, a odcházím za svými povinnostmi: nakoupit čerstvé pečivo k přípravě její oblíbené snídaně a připravit ranní koupel. Madam má ráda čerstvé bagetky, máslo, jahodový džus a jakékoliv tvrdé sýry a rajčata. Zakládám si na své vizitce oddanosti a…

Můj poklidný spánek zčista jasna utnuly nehty, které mi důrazně přejely po zádech... Spíše podvědomě, ještě rozespalý, jsem rozlepil oči a spatřil usměvavou tvář své Paní, jež seděla na gauči vedle mě. Vystřelil jsem z peřin jako když do mne píchne a poklekl vedle postele k nohám své okouzlující Paničky. Moje rozespalá překotnost ji doslova rozesmála, čímž jsem si vysloužil pohlazení po tváři. …

Jak tak v tichosti klečel u Jejích nohou a vychutnával si něžné hlazení po vlasech, rozjímavou náladu v jeho duši, kterou umocňovaly plamínky svíček, snažící se osvětlit potemnělý pokoj, najednou jako blesk rozrazil záchvěv vděčnosti a oddanosti Paní, jdoucí ruku v ruce s myšlenkou: Cítím se na to! Zvládnu to! Dnes večer dokážu dát své Paní ten největší dar, po kterém Ona tolik touží... Chvíli…

Klečel v rohu pokoje vedle postele – přesně tam, kde mu Paní před svým odchodem nakázala. Sice dostal „pohov“ s tím, že Ona se vrátí až za hodinu, nechtěl ale nic riskovat. Už tak se jistě zdržel ve sprše, očistu se však nevyplácí uspěchat. Navíc se tak moc těšil na romantický večer s Paní při svíčkách ve dvou. „Mám všeho dost a potřebuju vypadnout.“ psala mu, když ho „zvala“ na víkendový…

Se zaklapnutím dveří pokoje jako by zmizel i dosud známý svět. Potvrdilo to i chování jeho Paní. Rázně se k němu otočila, obdařila ho autoritativním pohledem a se slovy „Tak, jsme sami, doufám, že víš, co máš dělat“ odešla. Věděl. Pravidla chování hovořila jasně. Po drobném zaváhání – které Paní naštěstí díky své nepřítomnosti neviděla a které bylo způsobeno sbíráním odvahy k prvnímu kroku –…

Už svítá.... Pohled na červenající se oblohu ve mě vyvolává neskutečnou radost. Mám za sebou totiž předlouhou noc, plnou probírání myšlenek a dojmů z předchozího večera na straně jedné a zdlouhavého čekání na spánek na straně druhé. Včera se mi totiž splnil dávný sen: po několika měsících dopisování jsem se konečně mohl setkat se svou opěvovanou Paní, která se uvolila vyhradit mi celý víkend.…

Tu scénu si během onoho měsíce opakovaně přehrával v hlavě. Představovala pro něho hlavní vzpruhu ve chvílích slabosti a malomyslnosti. Ve svých představách viděl sám sebe, jak nahý, lehce se rdící studem, s obojkem na krku klečí před Paní a pohledem – takřka bez dechu – visí na jejích rtech. Aby taky ne, jde mu o hodně. Nepříliš nadneseně řečeno, o budoucnost. „A proto jsem se rozhodla…

Po prvotních zmatcích při cestě na neznámou adresu nakonec přece jen úspěšně stanul před těmi správnými dveřmi a sbíral odvahu zaklepat. Cítil napětí, rozechvělost a nejistotu a k poslednímu kroku se tak moc neměl, ale zároveň věděl, že má zpoždění a že tedy není čas na další prodlení. Obava z toho, co bude, když nechá Madam ještě víc čekat, mu pomohla, sebral odvahu – a zaklepal. Chvíli se nic…