Mám trochu strach, že když jednou exploduje Slunce a sežehne celou naši soustavu planet, ten výbuch sebou vezme i vzpomínku na tuto událost a tak bych ji zde rád zaznamenal po pravdě, tak, jak se stala, pro čtenáře v jiných galaxiích. Služební cesta na zahraniční konferenci na sever Evropy neslibovala nic průlomového, snad jenom déšť se sněhem na začátku května. Konference byla menší,…

Vcházíme s kolegy z firmy do biliárové arény, celá hala je plná lidí, stoly obsazené, někteří lidé se baví, někteří sedí bokem, někdo si povídá, někdo se usmívá, i když je jasné, že by raději byl někde úplně jinde. Hned, když vcházím dovnitř se naše oči potkají. Těžko říct, jestli náhodou nebo vyšší mocí, ale potkají... A jsou to oči, které by jí mohla závidět každá Hollywoodská hvězda,…

Předpověď počasí slibovala krásný slunečný den, nakonec ale bylo zataženo, s občasným mrholením. Sice bezvětří, ale i to příliš na náladě nepřidalo. V práci to nešlo vydržet. Naplánoval jsem si neexistující schůzku a šel se projít ulicemi města, pro někoho zaplaveného slunečními louči, ve skutečnosti ale se zataženou oblohou a kluzkými chodníky. Do takového počasí se vysloveně hodí návštěva…

Byl večer, už šero, seděla za dřevěným stolem, na něm kus papíru a hrnek kávy. Ano, psala příběh pro jistou sociální síť, ale řekla si, že tahle povídka bude vážně stylová. Na sobě tílko, v ruce tužka, v očích zamyšlený výraz, uvažovala, jak začít. Najednou se to strhlo. Průtrž mračen. Déšť byl sice tichý, ale silný a vydatný. Zvuk dešťových kapek ji vlastně uklidňoval. "Dívá se z okna…

Dlouho o tom uvažoval. Dlouho o tom přemýšlel. Dlouho to zvažoval, bojoval s tím. Nakonec se tomu podvolil, tušil, že nebude litovat. Měl jedinou prosbu. Aby na něj byla milá a věnovala mu pečlivou pozornost. Svůj slib splnila do posledního písmene. Usmívala se na něj, pohladila jej, dovolila mu pohladit ji taky. Ležel na zádech, jemně mu hladila ramena. Tichá hudba navodila příjemnou atmosféru.…

Venku svítilo slunce, zima ale ještě věděla, že neodchází, že se pořád ještě drží pod kůží. Věděla, že každá procházka venku dává tušit, že je zvláštní důvod být uvnitř, že dává o důvod víc sednout si k sobě a pohladit se a tu zimu zahnat pryč. Těžko říct, jestli tohle bylo náhodné seznámení, když oba k němu dovedl sled kroků, kterým snad ani nechtěli jít. Dívali se po kurzech večerních masáží,…

Dvě postavy kráčely zmáčenou ulicí. Déšť pomalu ustával, na západním obzoru dokonce slunce probojovalo několik svých paprsků až k nim, až k jejím vlasům, stále ještě mírně vlhkým od tichého podzimního deště. Kombinace posledních kapek a prvního slunce dokonce vytvořila duhu. Duhu, která své barvy odrazila až v jejím obličeji. Teď už náhle chápe krajinu jejího obličeje. Teď vidí všechny barvy v…

To město jsem neznal, ještě jsem neměl tu čest procházet se jeho uličkami. Bohužel ale ten den drobně mrholilo a vypadalo to na vytrvalý déšť, musel jsem tedy hledat místo, kam se schovat před nepřízní osudu. Na rohu ulice naštěstí byla malá kavárna, přesně můj styl, vybrali bych si ji za jakéhokoliv počasí. Sedl jsem si do rohu, jak to často dělávám a objednal si kávu a zákusek, místní…

Sedím v kavárně, sám, dívám se kolem nebo na ulici a vychutnávám místní silnou hořkou kávu. Dnes to mělo být jenom na skok, musím zase zpátky do života. Pak ale vstoupíš a já nemohu odtrhnout oči. Sedneš si k volnému stolku v rohu u okna, objednáš si kávu a sklenici vody. Na nikoho se nepodíváš, nikoho nečekáš. Vytáhneš knihu a začteš se. A můj plán rychle dopít můj kořký nápoj je tytam.…