Erotické povídky

Hudba duněla, světla se míhala v barevných záblescích a prostor klubu voněl po alkoholu, parfému a tělě. Adéla stála u baru, prsty si pohrávala se skleničkou mojita a sledovala dění na parketu. V upnutých šatech, které jí obepínaly boky a ňadra, se cítila žensky, smyslně – a trochu nadrženě. Pak si jí všimla. Lenka. Tancovala jako by jí patřil celý prostor – boky se vlnily, dlouhé kudrnaté vlasy…

Byl to dusný červencový večer. Vzduch stál a zdi města sálaly teplem ještě dlouho po západu slunce. Tomáš seděl na balkoně svého bytu, nahý, jen s tenkou dekou přes stehna. Sklenka vína v jedné ruce, mobil v druhé. Zpráva od Pavla mu vykouzlila úsměv: „Jsem dole. Můžu nahoru?“ „Dveře jsou odemčené.“ Pavel vstoupil tiše, ale jakmile ho Tomáš uviděl, deka sklouzla z jeho stehen jako omylem. Pavel…

Vzduch byl teplý, těžký, nasycený potem, vínem a touhou. Standa ležel vedle Zdeničky, dlaní klouzal po jejím stehně, zatímco ona se na něj tiše usmívala. Ale ani jeden z nich nebyl nasycený. Ne doopravdy. V očích jim hořel oheň, který první doteky jen rozdmýchaly. Zdenička se zvedla, pomalu, svůdně, a nasedla si na Standu. Horká, zpocená a nahá se nad ním skláněla, prsty vpletené do jeho vlasů,…

Pavel si večer otevřel seznamku spíš z obyčejné zvědavosti než z očekávání. Mezi všemi zprávami mu padla do oka jedna – od Lenky. Psala upřímně a prostě, že má svůj život, rodinu, práci a povinnosti, ale že jí chybí blízkost, něha a skutečné pohlazení. Slova, které znal moc dobře. Bez váhání jí odpověděl. Po pár dnech společného psaní, kdy si vyměnili víc než jen fráze, se dohodli na prvním…

Nikdy bych neřekl, že se mi to stane. Že po letech klasického stereotypu a vztahových kompromisů zažiju něco takového. Neplánovaně. Nečekaně. S ní. Seznámili jsme se úplně obyčejně – přes jeden inzerát, který mezi ostatními tak nějak vynikl. Nepůsobila jako typická „padesátka hledající útěchu“, spíš jako žena, která ví, co chce a nestydí se za to. Věděla, že už nikoho nemusí přesvědčovat o své…

Bylo dusno. Takové to nepříjemné, těžké vedro, kdy se ti pot lepí na záda hned po příchodu domů. Hodil jsem klíče na stůl a zamířil rovnou do koupelny. Jen co jsem stáhl tričko, uslyšel jsem tlumený hrom. Bouřka. Konečně. Pustil jsem sprchu a nechal horkou vodu stékat po zádech. Zavřel jsem oči. Byl to ten typ sprchy, kdy se nesnažíš jen smýt pot, ale celý den – všechen ten stres, myšlenky,…

Ale po pořádku. Dal jsem výpověď ve svém zaměstnání. Ne, že by si mne tam nechtěli nechat, ale už mne to nebavilo. Několik let jsem řídil tým lidí, který se mi pod rukama neustále měnil. Pokud se někdo z nově nastupujících něco naučil a byl relativně samostatný, tak ho spolkla jiná divize. A tohle pořád dokola. No už na mne začal doléhat syndrom vyhoření a to celkem intenzivně. Jenže co chcete…

Dorazili jsme do chaty v Skagadølsdalen, údolí mezi štíty Hurrungane, už za tmy. Byla to ta stará dřevěná nouzovka kousek pod Turtagrø, v mapě značená jako otevřený bivak pro horolezce. Dveře byly pootevřené, světlo z petrolejky uvnitř vrhalo stíny na vlhké dřevo. Uvnitř už bylo šest lidí ... skupina Poláků a dva Švédi, který jsme míjeli při výstupu. Všichni už byli zabalení ve spacácích, unavení…

Lucie stála ve sklepě, ruce v bok, a prohlížela si Petrův výtvor. Dubová knihovna, která zakrývala vstup do jejich budoucího playroomu, vypadala přesvědčivě – těžké desky, několik starých knih z antikvariátu a dokonce i umělá prachová vrstva, kterou Petr šikovně napodobnil, aby působila nenápadně. Kolejnice, po kterých se knihovna posouvala, byly schované pod kobercem, a zámek byl diskrétně…