Co je štěstí?....všichni známe tu odpověď...muška jenom zlatá....Otázka je spíš, kolik štěstí dokážeme unést? Kolik dokážeme prožít šťastných dnů než nám zevšední? Je to jako droga? Budeme chtít stále víc, abychom cítili to co na začátku? Budeme muset neustále zvyšovat dávku? A kam až to půjde? Je možné prožívat dlouhodobě pocity štěstí bez těch pádů a bez toho všeho zlého co se taky děje? Vím…
My Vám ty medaile přivezeme. .... tak tohle je sice úplně mimo, ale nějak to bylo na jazyku. Nedá mi to a ještě se vrátím k páteční akci.......BYLO TO BOŽÍ. ..... Jsem strašná trémistka a z každého nového setkání mám skoro panickou hrůzu. Ale i přes to jsem dorazila. A ne sama :-). Popisovat jaké to bylo skvěle už je trochu s křížkem po funuse, ale prostě bylo. Děkuji všem, že jsem měla…
Dnešní den začal úplně blbě. Hned ráno mě vzbudil můj chlap s tím, že mu nejede auto a že si bere moje. A protože jsem byla ještě skoro v mdlobách neřekla sem ani popel a jen tupě zírala. Slíbil, že mi ho dopolko přiveze. Usnula sem a probudila se asi za hoďku, značně dezorientovaná a bolavá. Hlava jek střep, v krku knedlík velikosti fotbalového míče a klepala sem se zimou. Paráda, hlásí den jak…
Tak sem se při úterku pěkně rozčílila a pak jen pousmála a mávla rukou. Je tu spousta lidí, kteří se chtějí seznámit, mužů, žen, párů...... Účel je různý, někdo hledá povyražení, někdo sex, někdo subíka, jiný společnost do SW klubu, další partnera k tanci či životu, a tak dále a tak dále. Myslím, že seznamování na tomto servru je úplně standardní součást. Ovšem realita je dosti složitá,…
Trávím na silnici spoustu času, ať už za volantem nebo za řídítky motorky a protože skoro denně projíždím Prahu jsem zvyklá už na ledacos, ale dnešní den překvapil i mě. Sjíždím před šestou večerní Klíčovákem dolů směrem na Kolbenku a kolona, nic neobvyklého, ale v tuhle hodinu...trochu koukám. Pomalu se hrkám v pravém pruhu směrem k Poděbradské, poslouchám Kabáty, kouřím a dívám se po ostatních…
Si moje láska, moje štěstí, trápení a vzpruha.Objevil ses v mém životě jako spousta jiných, chlap co se rád baví a směje. Vždycky si mě dokázal rozesmát a brát jako kámošku. Možná už tehdá sem tě chtěla, alespoň to zkusit jaký by s tebou byl sex, protože tvoje pověst a zkazky co sem zaslechla mě dráždili. Ale byla sem pro tebe jen kamarádka, snad si mě nikdy ani nebral jako cíl svých nájezdů..…
Jací vlastně jsme? Je velký rozdíl v tom jak vnímáme samy sebe a jak nás vnímá naše okolí. Tolerantní, netolerantní, přizpůsobivý, nepřizpůsobivý, to co jednomu přijde běžné či normální jinému přijde divné až zvrácené. A také to jak se komu jevíme, co jsme ochotni a schopni odhalit, to co dotyčný je schopen pobrat. Asi sem sama netolerantní a nepřizpůsobivá, ale naučila sem se s tím tak nějak…
Nemůžu se dočkat, nemůžu dospat, zítra je den D. Čekala jsem na něj tak dlouho, neskutečně dlouho. Neustále vznikali problémy, časová tíseň, to neustálé oddalování mě zabíjelo a zároveň prohlubovalo mou touhu. Nebyla to láska na první pohled, naopak první pohled mě skoro zděsil, byla si ohromná, skoro neforemná, stojící monument. Tak snad až tě uvidím v pohybu bude to lepší. Pohybovala jsem…
Spím. Je nádhera nemuset vstávat a jen se pořádně prospat. Najednou mám intenzivní pocit, že mě někdo sleduje, spíš, že se prostě kouká. Otevřu oči a vidím svého miláčka jak sedí kousek ode mě a dívá se na mě. Opětuji úsměv a jen se tak protáhnu. Sleduje jak mi z pod peřiny vyčuhuje zadeček a celá noha. Vím, že se na mě po ránu dívá rád, je ještě brzy a já znova zavřu oči a zavrtám se. Usnu. …
Proč jen dokážeme tak ublížit? Proč si necháme ubližovat. Proč nemůžeme mít krunýř proti všem ostřím co nás dokážou těžce poznamenat? Jak by to bylo pak všechno jednoduché, černé a bílé, ploché bez hrbolů a výmolů....Přála bych si žít bez citů. Dlouho to tak šlo, v určité chvíli Vám někdo tak moc ublíží, že se zatvrdíte. Pak je to snadné proplouvat životem i když okolí to nechápe. Proč, že se tak…
