Po měsíci rozmařilého povalečného života jsem doznal, že Covid vyčerpal svou sílu a během několika dní půjde do prdele a s ním i konečná v podobě plnění pupku, vysedávání doma, útoků na spižírnu s ledničkou a jiné konzumní činnosti včetně paření her na konzolích, které lze označit za bílý sex. Takže jsem dneska vyrazil na večerní procházku naší malebnou čtvrtí, která je plná rozkvetlých stromů.…
Začínám blbnout.. Nechci ani domýšlet kam až to půjde.. Dneska ráno jsem se klasicky vzbudil kolem půl sedmý, ale řekl jsem si.. Co budeš dělat v obýváku, když tady je tak pěkně teplo a ještě víc jsem se zabalil do své mini přikrývky 200x240, usnul jsem.. Nakoupil jsem nová prostěradla, z egyptské bavlny, která je mimořáně příjemná a hřejivá a užíval si toho. V osm mě začala otravovat drahá,…
Dnes je to měsíc, kdy jsme si sedli do vlastních klecí, jako v poslušné Zoo, dobrovolně jsme si za sebou zavřeli vrátka a dobrovolně jsme se vzdali svých opičích zvyků a rituálů. Na úkor čeho? Na úkor všeho, co jsme za posledních 100 let nakopili, zkoncentrovali a ovládli.. Poslední rok cítím, že to takhle dál nejde. Dotáhli jsem to tak daleko, a tak vysoko, že další vývoj by byl popřením…
Tak jsem jsem se zase vzbudil se Stojanem.. Stojan Jakotyč Slinta.. Zdály se mi sny o jedné místní kočičce, ty očíčka se prostě nezapomínají. Žádná divočina, jenom mazlení, neskutečná nadrženost a vzájemné objevování těl, škádlění, prstíčky pěkně do pičky, ochutnat, promnout si ocas, prstíky zase do pičky, pěkně podráždit do nepříčetnosti, povolit, aby trochu zchladla, poškrábat za ouškama,…
Tahle ústavní léčba mě už pomalu, ale jistě začíná lividovat.. Venku se udělalo teplo. Dnešek jsem byl pracovně na nějaké obhlídce a velmi rychle jsem odhodil bundu. Po počátečním vyrhožování jarem křičím. Strhámvám ze sebe všechny hadry a vystavuju svojí vepřovou hruď slunečním paprskům, které už nešimrají ale opékají naše těla jako jedna velká mikrovlnka.. Sluníčko zabíjí včechny viriony a…
Znáte ten pocit, že strašně chcete, slintáte jak nadrženej čokl, ale nejde to ? Prostě to fyzicky nejde zařídit tak, abyste se utrhl.. Jako myslím aspoň na půlden, protože rychlovky nenávidíte. Na to je expoert moje drahá.. Tak přesně do té situace se momentálně dostávám.. Né, že by to nešlo, ale řekl jsem si, že karanténa jednoduše musí platit pro všechny a jako poslušná ovce si odpírám to boží…
Běží nám 3 týden parodie na koncentrační tábor. Můj společenský život se přiblížil k limitě blízké nule a moje veškerá seberealizace začíná a končí u Internetu. Je to takovej můj teď docela kamarád.. Jak nám přišlo jaro, začínám mít problémy s erekcí, které se nemůžu jednoduše zbavit do chvíle, kdy tomu natvrdlému návštěvníkovi dost násilně nevysvětlím, že si má dát oraz.. Stalo se mi to i…
Zpocený jak kůň prolézám mezi regály Makra, jsem zabalený s rouškou na puse, fouká mi to pod ochranné brýle, skoro nic nevidím. Na seznamu mám: Suché kvasnice, mouku, mraženou zeleninu, pečivo, maso. Všichni bez rozdílu mají zakryté nosy a pusy. Vyhybám se seskupením a hledám suché kvasnice. Nejsou.. Už dlouho nejsou, odpovídá mi zaměstnankyně. To bychom se na to podívali a procházím okolní…
jdu po ulici.. Sotva někoho potkávám, všichni odvrací pohledy. Konečně vím, jak se cítí nymfomanky v burce. Na hlavě mám wool hat, na očích bezečnostní brýle, ze štěrbiny mi koukají oči, dust shield mi končí pod nimi a pod ním mám respirátor. Wind blazer zapnutý až po bradu, manžety na rukou přitažený na zámcích taktických rukavic, úpony v pase stažený, volné kalhoty a trekový boty, na zádech…
Sedím tu, přiblblý usměv od ucha k uchu, vymazlenej, namasírovanej, spokojenej.. Najednou se mi chce jít strašně něco dělat do ven, do sauny na nějakou výstavu, nebojen tak.. Prostě lidský mozek je postavený tak, že nejvíc chce to, co zrovna není k dispozici.. Od pondělka se v podstatě v tomto státě zastaví život a naplní se proroctví: Studená a prázdná Evropa, které vyslovila Vanga jíž dávno.…
