“Vzpomínky jsou nepříjemné, ale mají šmrnc.” Nikdy jsem nebyl úplně fér. Ani k sobě, ani k ženám, se kterýma jsem spal, pil, smál se a někdy i miloval. Občas si říkám proč je popisuju tak… krásně. Jako by každá byla bohyně s tragickým osudem a dokonalým tělem. Jako by každá z nich byla ten typ, co ti zlomí srdce jen proto, aby ti ho pak nabídla zpátky v nějakém poetickém gestu, které nikdy…
Byla to jen epizoda. Krátká, intenzivní a s jasně daným koncem. Takové příběhy mají něco do sebe - nečekáte od nich nic víc, než co vám mohou dát, a právě proto ve vás zůstanou déle, než by měly. Se Sárou to bylo jednoduchý. Žádný falešný sliby, žádné otázky, na který ani jeden nechcete znát odpověď. Věděla kdo jsem, a já věděl že to chápe. Tolerovala moje pití, moje psaní, můj bordel. A já na…
Chtěl jsem psát blogy už jen jednou nebo dvakrát týdně. Akorát mi ale došlo. Za měsíc to přijde a uvidím ji. Po několika měsících. Po těch nocích, co jsem o ní psal, co jsem ji hledal ve tvářích jiných žen. Po těch ránách, kdy jsem se probouzel s někým cizím a věděl, že kdyby to byla ona, svět by měl aspoň na chvíli smysl. A teď tam bude. Eliška. Na svatbě. Ne na naší, samozřejmě. To by byl…
Tohle je jedna z věcí, o kterých se moc nemluví, ale každý to nějak cítí. Když sjedu dolů a všechno je hladké, něco mi v hlavě začne křičet. Neříkám že je to špatně, každý má rád něco jiného, ale pár chlupů… aspoň symbolická čárka… to mi dává pocit, že provádím cunnilingus dospělé ženě, ne nějaké figuríně z výlohy se spodním prádlem. Je to malý detail, ale detaily dělají rozdíl. Když tam něco je…
Bylo mi třiadvacet, Sabina byla mladší o pár let a já si myslel, že svět je jedno velké hřiště, kde se hraje podle mých pravidel. Ukázalo se že ne. Seznámila nás moje bývalá přítelkyně. Ten druh ex, se kterým se občas vyspíš ze zvyku a trochu z nudy, protože zná tvé tělo stejně jak tvé slabosti. “Tohle je Sabina.” Pronesla s úsměvem, co skrýval víc než říkal. “Asi si budete rozumět.” Měla…
“Když se těla potkají, někdy se duše minou.” Sex a city - dvě věci, co by měli jít ruku v ruce. A někdy jdou. Jindy si podají ruce na pozdrav a zase odejdou do vlastních světů. V tomto jsem byl vždy trochu badatel. Testoval jsem hranice, zkoumal chemii mezi těly, hledal tu správnou kombinaci mezi fyzickou rozkoší a tím zvláštním teplem, co se ti rozlije v těle, když to není jen o potu a touze,…
“A ne, není to kvůli Elišce.” Lidi si mají tendenci najít výmluvy pro všechno. Říkají, že piju, protože jsem ztratil tu pravou, co mě dělala celým. Že se jen utápím ve zklamání po Elišce, že každá kapka je kapkou ztracené lásky. To je prostě blbost. Pravda je jednoduší - piju, protože jsem takový byl i předtím, než se kapitola jménem Eliška začala psát. Ne, nejsem alkoholik, co se denně válí po…
Nevím kdy mi přesně došlo, že se k sobě už nevrátíme. Možná v ten okamžik, kdy jsem si zapálil další cigaretu, zatím co její jméno zůstalo viset mezi nádechem a výdechem. Možná v tom tichu po posledním telefonátu, kdy už neřekla “měj se hezky,” jen zavěsila. A možná jsem to věděl vždy. Jen jsem to nechtěl vidět. Jmenuje se Eliška. A i když to už dávno není ona, kdo se vedle mě probouzí, pořád je…
Myslím na ženy víc, než je zdrávo. A víc, než bych měl říkat nahlas, pokud se nechci stát chodícím terčem pro feministky a terapeutky s diplomem z “citové inteligence”. Ale co. Do prdele s tím. Protože pokud je něco, co mě kdy drželo při životě, kromě alkoholu, cigaret a občasného přespání na špatné adrese, byly to ony - ženy. Jsou jako zlozvyk. Jako soundtrack tvýho životního selhání. Každá z…
Kamarád mi dnes řekl, že to vypadá, jako bych vše vzdal. Opravdu. Podíval se na mě starostlivým pohledem, který mají lidi, co si pořád nalhávají, že mají vše pod kontrolou. Měl na sobě vyžehlené triko, a úsměv co říká že neví, jak chutná dno flašky ve tři ráno. Ja jen pokrčil ramena a napil se whiskey. Pravda je taková - Ja nikdy nic nevzdal. Jen vše beru tak, jak to přichází. A když už mi život…
