Co má větší hloubku prožitku, štěstí nebo utrpení? Ač se mi to nelíbí, tak je třeba si přiznat, že utrpení je mnohem intenzivnější. Taková bolest zubu se nedá svou intenzitou přirovnat k žádnému pocitu uspokojení, že nás dohromady nic nebolí a jsme celkem zdraví. A což teprve láska. Co může být (tedy kromě zmíněného zubu, případně ledvinové koliky) intenzivnějším prožitkem, než nešťastná,…
Celkem mě baví, jak se na amatérech v galeriích i pod blogy pravidelně objevuje drobný flame podle následujícího schématu: Prudič: "To je ale blbina / to je ale hnusná galerka!" Napadený: "Seš kretén, nikdo tu o tvůj názor nestojí!" Prudič: "To jako nesmím říct svůj názor? Když něco vystavíš veřejně, musíš počítat s reakcí!" Nezúčastněný pacifista: "Nevím, proč máte potřebu se pořád urážet.…
Inspirovalo mě interview s Davem. Věřím, že se nebude zlobit, že jsem ho tady zmínila, není to pokračování polemiky s ním, to už jsme si vyjasnili, jen bych si s jeho dovolením vypůjčila ještě tu větu a použila ji možná trochu jinak, než zamýšlel. Protože myslím (a podle toho, co tam zaznělo, tak si to myslí víc lidí) že ta věta shrnuje názor mnoha mužů - že VZTAH S AMATÉRKOU NE. Vždycky s…
Nevím, jaké máte povědomí o Aspergerově syndromu. Já měla až donedávna jakousi mlhavou představu, že jde o mírnější verzi autismu Rainmana z toho známého filmu. Člověk schopný jen základní komunikace, opakující tytéž fráze, úzkostlivě dodržující rituály a nejspíš trpící nějakým tikem, neschopný emocí a očního kontaktu. Ale Aspergerův syndrom zdaleka nemusí znamenat takto extrémní projevy. Člověk…
Jde zvrátit pomalé uvadání vztahu? Nejsem typ, který by vyvozoval dalekosáhlé závěry z toho, že mě partner nevezme za ruku, že se mnou jeden den komunikuje spíš jen z povinnosti a jednoslabičně, nebo že mě neobjal x dnů a y hodin. Ale čeho je moc, toho je příliš. I teď, po mnoha letech, mi vrtá hlavou, jestli je možné něco dělat, nebo si jen sednout, a s rukama v klíně pozorovat, jak vše spěje…
Vzpomínám si na ni jako by to bylo dnes. Ladné pohyby gymnastky. O hodně menší než já. Vždy jsem si přála být jako ona, drobná víla, s ženskými tvary a něžným držením těla.. Kolik mých myšlenek jen zaměstnala. Mé nejodvážnější představy byly erotického rázu. Vážně jsem uvažovala, že jsem na holky, i přesto, že kluci, do kterých jsem byla zamilovaná, ve mně vyvolávali něco jiného, a nejspíš i…
... společnosti. Ranní vstávání. Probuzení vedle krásného muže, to je vždycky fajn. "Strašně ti po ránu smrdí z huby," říkám mu. Dozvím se, že mně taky, a taky jak se v noci zpotím, že to smrdí možná ještě hůř. No nic, osprchuju se, namaluju na ksicht nějaký obličej, učešu se. Vycházím z bytu, a potkám sousedku, docela milou paní. "Už byste se měla zase odbarvit, ty kořínky vám dost viditelně…
Vyjadřování na rovinu bez náznaků má své nepochybné plusy (i mínusy). Není třeba hledat slova mezi řádky, není třeba probírat každé slovo jak ho ten druhý myslel a předpokládat, že myslí něco úplně jiného než vlastně říká. Ale ne vždy je to ten nejlepší přístup. Jsou situace nerozhodnuté, mohou být pro nás příznivé nebo naopak nepříznivé. Dají se vyložit protichůdnými způsoby. Nevíme, jak si…
Nikdy jsem o sobě neměla přehnané mínění, co se vzhledu týká. A zamlada to bylo ještě mnohem horší než teď. A tak, když mi někdo řekl něco hezkého, ihned jsem to začala vyvracet. "Máš krásný oči..." "No jo, ale jsou hrozně malý." "Máš krásnou barvu vlasů..." "Jenže jak jsou dlouhý, tak jsou strašně zplihlý." "Krásné dlouhé nohy..." "Ale hrozně hubený, zvlášť ty lýtka. Nemají hezký tvar." Vůbec…
Dokud jsem nepřišla na Amatéry, nenapadlo mě, jak významný počin to může být. Že ve chvíli, kdy je člověk přihlášený, musí pečlivě zvážit každé svoje kliknutí. Nevěříte? Kdysi, v dobách amatérské naivity, jsem bezostyšně proklikávala každého, kdo mě napadl. Napsal zajímavý blog? Proklik. Uviděla jsem od něj několikátý vtipný komentář? Proklik. Napsal legrační inzerát? Proklik. Hezké fotky?…
