Do hloubky temnoty, ke světlu Kapitola první, v níž se autor za velice podivných okolností seznámí se zrovna tak podivným individuem. Seznámili jsme se ve vlaku do Paříže. No, seznámili… já si balil kufr, jako obvykle nějak nejistý, zdali už jsem do něj složil všechny věci, které jsem za těch několik hodin cesty z něho vyndal. On byl můj jediný spolucestující v kupé, celou dobu jsme neprohodili…

Dlouhá kapitola pátá, v níž autor pozná muže Náš učitel (nějak jsem přijal tuto jeho funkci) nám oběma dal bylinnou mast na jelita a pro zbytek dne nás propustil s tím, že jsou nám k dispozici oba naše pokoje, prostorná a luxusní koupelna s vířivkou a saunou, a především tak zvaná studijní místnost s knihami, obrazy i videi erotického rázu. Zakázal nám jakýkoliv intimní styk, ale dovolil nám,…

Kapitola druhá, v níž dojde k jisté intimní zpovědi autora a líčení jeho sklonů a přirozeností. Během svého téměř šedesátiletého života jsem sice nikdy nebyl ženat, ale měl jsem na padesát partnerek. To samozřejmě je žalostně málo, pokud vezmeme v úvahu životopisy svobodných mužů, kteří neodřeknou sexuálním rozkoším. Tomuto číslu je ovšem nutno porozumět tak, že s každou z těchto padesáti jsem…

Další, v pořadí už osmá kapitola, kde moje vnitřní žena dosáhne orgasmu Můj třetí den začal nenápadně. Po snídani si mě Učitel pozval do „pokoje slasti a hrůzy“, jak jsem onu jeho pracovnu začal nazývat. Jako obvykle seděl v přítmí v křesle, já si sedl na méně pohodlnou židli před něj. Dnes vypadal opět trochu jinak – starší, víc filosoficky či duchovně. Byl jsem napnutý, co bude následovat.…

Sedmá kapitola o naplňování těla a sycení mocí Tím byl můj první den u konce. Nedovedl jsem si představit, jak bych zde mohl strávit dalších třináct, pokud by každý nový den měl překonat ten předchozí. „Ale to už zase uvažuješ o nějakém tom překonávání“, zněla výčitka mého vnitřního kritika. Vrátil jsem se do mého malého pokoje a dlouho jsem ještě ležel a přemítal o tom, co jsem dneska zažil.…

Krátká kapitola třetí, ve které se autor probudí zničehonic uprostřed noci a zjistí, že není sám. Mám velice lehký spánek. To mají lidé, kteří měli nejisté dětství, takže jsou naučení, podobně jako divoká zvířata být neustále ve střehu. Proto mne zašramocení probudilo, ovšem ne zcela. Moje levá hemisféra, ta logická, se pokoušela o orientaci v novém a nezvyklém prostředí. Vůkol byla tma –…

Čtvrtá kapitola, která pojednává o nepříliš osvěžující snídani následované naprosto osvěžujícím výpraskem. Když jsem se probudil, byl jsem v posteli sám. A nebyla už tma. Světélka opět svítila a k tomu proudilo do místnosti skrze zatažené okno velice tlumené oranžově zbarvené světlo, snad denní. Během noci mé šaty zmizely. Nějak mě to nepřekvapilo. Pořád jsem si nebyl jistý, zdali nesním. Nebo…