Kapitola XXXI: Výslech u mašiny ​Došel jsem k mašině, nahodil systém a soustředil se na práci. Netrvalo dlouho a objevil se u mě jeden z těch zvědavců ze šatny. Začal kroužit kolem, nejdřív nezávazně mluvil o počasí, ale pak se rychle pokusil stočit řeč k mému soukromí…

Kapitola XXV: Společné ráno ​Zůstal jsem u něj celou noc. Když se ráno probudil, v jeho očích už nebyl strach ani nejistota, ale zvláštní, hluboký klid. Pochopil, že i když jsem si ho získal tvrdě a nekompromisně, teď jsem tu byl pro něj a měl jsem v úmyslu ho chránit.…

Kapitola XXII: Majetek v hale ​Vracím se k němu. David už hoří nedočkavostí, vidím mu to na očích. Začnu si ho brát kousek po kousku – divoké polibky na víčka, na ucho, na roztřesené rty. Sjíždím níž k jeho bradavkám, které jsou napjaté očekáváním a chladem v hale. V…

Kapitola XIX: Mistr v pasti ​„Vzadu v hale... u starého skladu... tam teď nikdo není,“ odpoví se zřejmou odevzdaností a těžkým dechem. ​Nechávám ho jít napřed. David odchází úplně dobrovolně a jen čeká, co se bude dít. Je fascinující sledovat, jak odkládá svoje…

Kapitola XVI: Absolutní odevzdání Další týden, další zpráva: „Věřím ti.“ K tomu přikládá fotku – David úplně nahý, stojí zády k zrcadlu, s pevným zadkem a mokrými vlasy. Ta odevzdanost a touha je cítit i přes chladný displej. Netuší, že každý pixel té fotky jen…

Kapitola XIII: Ultimátum ​Jídelna pomalu osiří, cinkání příborů utichne a my zůstáváme mezi prázdnými stoly sami. David sedí, zrychleně dýchá a čeká na svůj ortel. V ten moment mám strašnou chuť ho přehnout přes stůl a bez řečí ho ojet, jenže vtom někdo prochází kolem…

Kapitola IX: Rozsudek ​Stojím nad ním s rukou na jeho chvějícím se rameni a druhou mu pomalu posouvám pod košili přímo na holou, roztřesenou kůži. Nechávám ticho a dotek pracovat. Pak se k němu skloním, přitisknu rty těsně k jeho uchu a klidným, dravým hlasem pronesu:…

Kapitola XI: Dominance v jídelně ​V jídelně je plno, hluk příborů se odráží od stěn a vzduch voní jídlem. Vidím Davida, jak sedí sám u stolu se sklopenou hlavou, rozepnutým límcem a roztěkaným pohledem. Zamířím přímo k němu. Cítím pohledy kolegů z dílny, ale je mi to…

Kapitola VII: V doupěti mistra ​Nenechávám ho vydechnout. Po chvíli jdu přímo za ním. Otevírám dveře kanceláře, zamykám na klíč a vidím ho tam – sedí na židli, zbavený vší své obvyklé mistrovské jistoty. Můj soustavný tlak ho rozebral víc než jakákoliv porucha na lince…

Kapitola V: Souboj pohledů V úterý přitvrzuji. Už žádné náhody. Když mě přijde zkontrolovat, neuhnu pohledem k monitoru. Podívám se mu přímo do očí. Je to příliš dlouhý kontakt, trvá o ty dvě tři vteřiny déle, než je mezi mistrem a podřízeným běžné. Vidím v jeho očích…