Ten mladík byl snad celý z alabastru. Sympatická tvář posypaná několikadenním strništěm lákala k pohlazení. Měla jsem chuť přiblížit své rty a políbit ho ... Copak by si asi pomyslela paní průvodkyně v muzeu, kdybych políbila figurínu zahalenou v dominikánském hábitu? Vlastně to není poprvé, co mne svádí figurína ... dnes sv. Dominik, tehdy sv. Ambrož. Vemte si lísteček s přáním, zavolá na mě…
Dvakrát tiše zaklepou na dveře a zeptají se, zda mohou vejít dál. Nenápadný úsměv ve tváři a v očích jistotu a porozumění. Věty krátké, přesné. Pevný stisk ruky a sebejistota hozená ledabyle přes rameno. Takový jsem měla pocit v prvních týdnech ... z některých příchozích zpráv. Byli tak asi tři, čtyři, ti "praví". Jeden mi napsal: Máš v sobě velký potenciál. Překvapilo mě, jak mě po mé první…
Sní o lásce, o dotycích, polibcích, milování … touží … říkají: Miluji tě … Krásu a vůni lásky chtějí v sobě mít … A když ji máš, jsi šťastný a chtěl bys, aby to tak zůstalo napořád ... a věříš, že bude, že tohle přece nemůže zmizet, vždyť je to tak silné. Proč … proč (a snad téměř vždy) to vyprchá … Víš, láska je jak květy ve váze. Představ si rozkvetlou louku, plnou barev a vůní, snad všechny…
Tělo je tak moudré. Probudila jsem se dost brzo. Netušila jsem, za jak dlouho zahraje budík. *** I v tom snu jsem se probudila brzo a vyšla do ulice. Byli tři ráno. Překvapilo mě, že tak časně je v ulici živo. Nejdřív jsem potkala muže, který mi stále zastupoval cestu a uvolnil mi ji až napočtvrté. Zahlídla jsem jeptišku na kole a asi dvanáctiletého ministranta. Jeho rocheta svítila ve tmě jak…
Přesně v devět ráno mi posvítilo slunce na polštář. Vstávej, možná chtělo říct. Ta půlka paralenu nezabrala, v krku bolí a zmrzlina to asi nespraví. Hlava tupě bolí a s ní celé tělo, nějak to "rozchodím". Je to tři dny, co jsem zažila nádherný pocit. Okamžik, večer, kdy byli mí blízcí blízko. Kdy skoro všechny moje děti byly doma, se mnou, kdy jsme večer seděli u stolu a povídali si. Kdy skutečná…
(kdesi objevené) Esli ste dobří, nahrnú na vás všecku prácu. Esli ste kurva dobří,dokážete sa jí zbavit! V životě je dobré sa pro neco zapálit. V krematoriu už je pozdě! Štěstí nezávisí na penězoch. Ale v limuzíně sa bečí líp než v autobuse! Nekdy sa sám sebe ptám: "Kdo kurva sme?Odkáď sme přišli? Kam míříme? Jaký má smysl lidská existence?" Pak si naleju odpověď - a je mně dobře! Tož,…
i myos promluví sprostě. Kdo mě zná nebo čte moje slova, ať už v blogu, v komentářích nebo v sz, ví, že ta sprostá nepoužívám, pouze když cituju. Jednoduše nechci ... i když na netu by to bylo tak snadné. Netěšila jsem se do Prahy. Už dávno jsem odvykla velkým městům a velkému množství lidí. Když je například v obchodě fronta tří osob, odejdu z něj ven. Jsou však místa v Praze, která se mi líbí …
Pozorovala jsem ji, jak letí na zem, odrazí se, udělá přemet nad zemí (možná se nerozbije, na setinu vteřiny se zaraduju), pak vrazí do nádoby na zemi a PRÁSK - střepy se rozletí do všech stran. Je konec. Bylo jich tehdy šest. Kupovala jsem je, bylo mi asi devatenáct, a myslela jsem si, možná trochu zamilovaně, možná trochu naivně, že si toho kluka jednou vezmu, budeme spolu žít v hájovně a…
Už je jisté, pojedu do Prahy. Možná budu mít dvě hodiny jen pro sebe. Co s nimi? Jak je využít? Archa Noemova to jistí. Ale třeba ... Ne, se mnou se raději nesetkávejte, poněvadž je pouze jediné místo, kam bychom šli. A tam chodí rád málokdo. Přesto ... Co je v Praze nyní zajímavého?
A nebyl jediný ... Tenhle žil v jedné pohádce a řekl ševci větu, kterou jsem v sobě měla už dávno před tím. Mám ráda pohádky, filmy pro pamětníky a mám ráda lidi, za což si někdy říkám bohužel, a proto mám někdy víc ráda zvířata než lidi. Třeba právě proto jsem se nedávno při setkání s divočáky bála míň než kdyby potkala tlupu lidí. Můj muž mi často říká, že žiju v jiným světě. Chci mu vždycky…
