Zní mi v hlavě písnička od Karla Gotta, pamatuju si jen těch pět slov. Mám ji spojenou s jednou svou platonickou láskou. Měl hnědý oči, blond vlasy, řídil avii v sodovkárně a často si ji pohvizdoval. Mysl si pobrukuje píseň, jen slova trochu pozmění: Pojď, půjdem spolu hledat můj bod gé … Najdeš můj bod G? Chci se zeptat. Vím, chce jen šukat, šukat a souložit. Rád proniká do jeskyňky, však onen…

Díváme se na svět jinýma očima. Když jdeme do lesa ... Ty vidíš ve stromech množství kubíků dřeva. A já bytosti, co mi dodávají sílu při dotyku. Když vidíme trempa s rancem na zádech ... Ty vidíš blázna, co se zbytečně a hloupě dře s těžkým batohem, lenocha, co se mu pracovat nechce a jen by si užíval. Já vidím srdce a touhu tuláka, co ho dálava láká a žene o své náruče. Slyším praskot ohně a…

že mě máš rád. I když jsi to nikdy neřekl. Ani mě samotné. Činy prý slova nepotřebují. Makáš tvrdě od rána do večera sedm dnů v týdnu. Pro rodinu, jak říkáš. Vše děláš jen pro rodinu, pro mě, pro děti. A já jsem tak nevděčná a nespokojená. Jakoby mi to nestačilo. Tvůj čas, který trávíš tou tvrdou prací. Den co den. Rok co rok. Už druhé desetiletí. Činy prý slova nepotřebují. A já…

Tak jako vyprahlá poušť si někdy připadám. Písečná louka bez živé vody, bez rostlin, jejich barev, vůní a doteků. Dotek sametový jako hlas a slova, co pohladí. Slov nemusí být co zrnek písku, stačí jen kapek pár. Tři kapky rosy ranní jako: Mám tě rád. Dvě kapky rosy večerní jako: Má milá. Pět kapek jako: Je mi s tebou příjemně. Jen několik kapek, co svlaží suchou zem a nechá stonky květin…

Paní učitelka seděla u maturitní písemky jedné dívky s individuálními potřebami. Katka se snažila, aby test napsala didakticky správně. „Máme posledních deset minut, Katko“ řekla paní učitelka a pomyslela si: Každý máme svých posledních deset minut ...

Víš, co je nevěra? Není konkrétní odpověď, snad jednoduše jen, že: Nevěra je to, co druhého zraňuje. Pro někoho je to setkání a přátelský úsměv, pozvání na kávu, i třeba pracovní, pro někoho to není ani noc strávená v posteli. Máš výčitky? Proč? Kradeš si výčitkami svůj život. Měníš výčitkami krásný obraz ve čmáranici. Sladký dort zasypáváš pepřem. Uzavřeš se do samoty a přestaneš se stýkat s…

"Je duše důležitá?" Bolí mě záda, pravil a pomalu se ke mně přibližoval Mně bolí … nohy, klouby, kolena, ruce, záda, krk … duše … Duše. Řekl opovržlivě. Na duši se vyser. Duše je přece důležitá, chci nesouhlasit. Duše. Duše není vůbec důležitá. Tělo – to musí být v pořádku! Hmm, tak duše není pro něj důležitá. Vlastně – co se divím. Moje slzy na jeho rameni místo nenajdou. (Ta role toaletního…

"Láska jsou křídla, která Bůh věnoval člověku, aby mohl vystoupat až do nebe." M.Buonarroti

Scházeli se potají pátý měsíc. Ona vdaná, dvě děti školou povinné. On ženatý, syna před maturitou. Kradli pro sebe vzácné chvilky, kdy mohli být spolu a prožívat své malé štěstí. Zítra v deset dopoledne na Šibeničním vrchu, četla večer v esemesce. Těšila se, moc se těšila na další setkání. Padli si do náruče, jako pokaždé. Tiskli se k sobě a blíž snad mohla jen jejich ústa. Procházeli se spolu…

Kopíruju si staré blogy, abych je měla po kupě. Ještě dlouho to potrvá. V jednom jsem objevila citát od svatého Ambrože. Byl tehdy důvod ho psát. Byl blízko. Člověk. *** Je smutné žít s tím, komu nemůžete sdělit své smutky i své radosti. Snad lze potkat v životě někoho, komu se můžete svěřit o trochu víc. Kolikrát? Možná, že ne každý takového člověka potřebuje, já asi ano. Aspoň někdy. Jen si…