Kde zase mám ten hrnek, ozývá se z kuchyně. Pořád mi ho někdo meje … Sedím v obýváku na gauči a poslouchám to hartusení z kuchyně. To je hrozný, nechám si ho na lince a zase tu není … Na chvíli se to ve mně začne vřít. Mohla bych vystřelit jako raketa ze Země na Měsíc a pustit se do něj. Co se ti zase nelíbí? Že po tobě uklízím, když ty nejsi schopnej. Že meju nádobí, aby bylo čistý? A hádka by…

Vracím se v podvečer domů. Od autobusu je to k naší chalupě kilometr. Chumelenice s deštěm běsní a voda v různém skupenství mě bičuje do tváře a zalézá za límec kabátu. Těším se, až přijdu domů a zahřeju se a osuším u rozpálených kamen. Myslím na tebe. Kdybys tu nebyl, čekala by mě doma studená místnost místo tepla kamen. Kdybys tu nebyl, neměla bych koho obejmout, ke komu se přitisknout a cítit…

Už sis něco koupila? Ptala se mě máti potřetí. Já pořád nevím co, odpovídám skoro provinile. Vážně nevím. Chtěla jsem něco “na památku”, ale je to dost nesnadné. Mám na památku tu cukřenku. Stála na svém místě tři roky, ukrytá v sekretáři. Pak jsem ji vyndala, postavila před sebe na stůl a dívala se na ní se vzpomínku na milou osobu. Otevřela jsem ji a chtěla zkontrolovat, kolik je v ní cukru a…

Řekl mi někdy po půlnoci. Copak to jde? Bráním se. Říct někomu “Spi” a on – raz dva tři – usne. Jo … mručí zpod peřiny. Párkrát se zhluboka nadechni a usneš. Hm, zhluboka se nadechni, pomyslím si. Mám nos plný rýmy a polštář je slaný od slz. Zatajuju dech, aby neslyšel moje vzlyky. Chtěla bych říct – nemůžu usnout, protože brečím, jenže … Má svých starostí dost, chce spát … ne že by mě nevzal…

Děkuji za slova z vesmíru. Zdáte se blízko na modrém nebi, přesto jste vzdáleni jak hvězdy v dalekém vesmíru. Astronom ví víc o těch dalekých hvězdách než já o vás, vy o mně, o něm ... Přesto jsou ty tiché i hlasité “soudy” tak časté a podivně bezchybné. Jsem hvězdičkou vzdálenou, je sotva vidět, mizí v záři hvězd větších a bližších. Jen málokdo ji zalédne, málokoho zaujme. Málokdy zrak…

Napustím si plnou vanu horké vody, přisypu hrst meduňkové soli. Pomalu přivykám té horké vodě, až se v ní uvelebím celá. To je nádhera, uložit se do horké lázně a utopit v ní i čas. Z vedlejšího pokoje zní tóny klavíru, dcera právě hraje When You're Gone. Zasním se. Už ani nevím, jaké to je … být ve vaně s tebou. Jaké to je … Horká tůně a kopce voňavé pěny. Světlo svíček a tichá hudba zdáli.…

Hleď, tu mě máš – kdo nejsi zbabělec Vždyť líbat se něžně i vroucně je nádherná věc Já žiju v severní granitové krajině Touha po žhavém doteku je tomu na vině Teď řekni, koho se báti budeš více, až začneš vášnivě líbat mé horké líce Tak pospěš, vypij má ústa lačně na ex Než přijde muž či Tyranosaurus Rex

Ano. Dnes mi to můj muž schválil. Miluji doteky rtů a miluji líbání. Žel můj muž nikoli a mně to tuze chybí. Seděl na posteli a já se mu posadila na klín. Dej mi pusu, škemrám. Aspoň na tvář. (Mám totiž opar.) Jeho rty lehce pohladily moji tvář. Chci se líbat, natahuju moldánky jak malý capart. Tak si někoho najdi, dí můj muž a mně se rozsvítí v očích. Vážně? Můžu si dát inzerát? Jo. Odvětí muž…

Zeptala se mě moje nejmladší dcera. Ne, nepřekvapila mě ta otázka. A vlastně jsem ráda, že se umí zeptat narovinu i na věci, které jsou někdy citlivější. Už několikrát se mě někdo zeptal: A žije ještě? Nejdřív jsem byla překvapená, ale pak jsem tu otázku přijímala s klidem a samozřejmostí. Když to něvědí, tak se zeptají. Život a smrt … patří k sobě, zálěžitost někdy ošemetná, ale vždy samozřejmá.…

Když jsi své hledání životního partnera změnil na nehledání nikoho, lekla jsem se. Prosila jsem tě, ať to vrátíš zpět, ale tys nechtěl. Ne v tu chvíli. Byli jsme kamarádi, přátelé, bdsm-přátelé, přátelé + … plus co? Byli jsme. Mohli jsme být ještě něco víc? Neuznával jsi příliš “hru” na Pána a subinku, ale věděl jsi, kdo jsem, a tak možná (proto) jsi mi chtěl ten pocit dát. Váhala jsem. Chtěla…