Říká se, že zvyk je železná košile. Že zvyk je tradice a tradice nám sděluje, kam patříme či kdo jsme. Jsou zvyky, co rýsují naši osobnost, zvyky, které prozrazují i něco skrytého v nás. Jsem zvyklá si v autobuse sedat na jedno místo. Jsem na něj tak zvyklá, že když je obsazené a musím si sednout jinam, cítím se nesvá. Obsese? :-D Mívala jsem donedávna ve zvyku obejít všechny dveře v továrně a…
Téměř od rána. Téměř celý den od okamžiku, který se mi připomněl. Už včera. Dnešek je tím jediným dnem v roce, kdy mu napíšu. Jen krátkou zprávu, jednu větu ... jedenkrát v roce. *** Dívám se z okna do lesů v údolí a pozoruju nebe nad stromy. Stmívá se. Jako tenkrát, když jsme seděli u ohně a povídali si. Vzpomínám na místa, kde jsme byli spolu, na cesty, po kterých jsme společně šli. Na cesty…
Sedím v rozestlané posteli a dlaně mi zahřívá hrnek s voňatkou. Citronová vůně šimrá v nose, tak jako někdy vzpomínka v srdci. Sedím na posteli zachumlaná do peřin a v uších mi znějí slova mého - snad nej - oblíbeného herce Hugo Haase. "A najednou se stala divná věc. U nás zaklepalo ... na dveře. Otevřeli jsme dvéře a tam nebyl nikdo. Ale my jsme cítili, že tam někdo stojí. A byla to TOUHA!…
MILOVAT??? Červnovým ránem odvezl autobus ji a její devítiletou dceru do města. Dvě a půl hodinky v nemocnici, ale na pokoj už Ivanu nepustili. Rozloučila se s dcerou, dala jí pusu na kuráž a dívala se, jak mizí v dlouhé chodbě za skleněnými dveřmi. Pomalu sestupovala ulicí k náměstí. Vstoupila do vysoké neogotické budovy. Tam, ve třetím patře se dnes setká se svým mužem, kterému už před…
Setkali jsme se po roce a půl. Pozval mě do cukrárny a objednal harlekýn a čaj. Jak se máš? Zeptal se se zájem, který jako zájem skutečně vypadal. Dobře, odpověděla jsem. Co taky jiného říct. I kdybych se úplně dobře neměla, je jen málo okamžiků a ještě míň lidí, kterým bych to chtěla vyprávět. A co sex? Zeptal se se zájmem, který byl o něco větší než ten předešlý. Klape vám to? Doplní svou…
Její zvonivý zpěv se nese celým prvním patrem a po schodech dolů. Je radost ji poslouchat a práce, jakoby šla najednou lehčeji, radostněji. Asi je pravda, že tím nejkrásnějším hudebním nástrojem je lidský hlas. Ten hlas, co rozežene mraky a den rozzáří sluncem. Nevím, jakým způsobem bůh rozdává talent, ale tahle holka dostala do vínku ne od tří, ale snad od deseti sudiček samé dobré schopnosti.…
Jeho písničky jsem poslouchala jen občas a skoro žádnou nehrála. Jen tu jednu, co maminka chtěla zahrát. Často chodívala večer ke mně do pokoje a přála si, abych vzala kytaru a hrála jí. Měla několik oblíbených. Tiše za sebou zavřela dveře, sedla si na koberec, hlavu položila na kolena a poslouchala to moje hraní a zpívání. Ještě tuhle ... říkávala. Nikdy jsem se jí nezeptala, zda si při tom…
Cetaž je město bez lidí, říkala jsem si, když jsem v deset lomcovala s klikou jedné restaurace a pak se procházela středověkou ulicí. Kde ty lidi jsou? V sobotu dopoledne přece nemohou být v práci. Nebo ještě spí? Íčko taky zamčené, nic se nedovím. Konečně. Domorodkyně. Ptám se na restauraci nebo alespoň na cukrárnu. Mám chuť na vývar a potřebuju citrón s čajem. Skoro nerada vstupuju do malé…
z dopisu: Vážená paní R. Pokoušela jsem se Vám několikrát telefonovat, avšak nepodařilo se. Proto volím tuto písemnou formu. Když jsem se dozvěděla o Vaší existenci, byl to pro mě obrovský šok. Petr říká, že se bude rozvádět, ale já bych to chtěla slyšet hlavně od Vás. Nechci být rozvracečem rodiny, zvláště když jsou v ní malé děti. …
Pardon. Pardon. Pardon. Já se zachyt, pardon. Ozývalo se silným barytonem z přední poloviny autobusu. Pardon. Já se tu zase zachyt, pardon ... Sděloval ten vysoký tmavovlasý muž s batohem na zádech a postoupil o schod výš do zadní části autobusu. Pardon. Teď se lehce praštil do hlavy o madlo pro stojící cestující. Pardon ... A usadil se na předposlední sedačce. Tady je horko, konstatoval po…
