Bývala. Psala. Blogy. (jak jinak) Psala dobře. Pak se něco stalo. S někým se nepohodla. Byl jeden, možná víc. Někomu se její psaní nelíbilo. Byl jeden, možná víc. Blogy smazala. A já si tak říkám - proč vítězí to negativní. Vždyť mnoha čtenářům se její psaní líbilo. Možná jich bylo víc než těch druhých. Proč nedala na ně? Proč vítězí ten jeden, co se mračí, šklebí, nadává. Proč nadávky maj…
Pracovní doba skončila. Oblíknu si podprsenku a tílko a skoro se těším na klimatizaci v autobuse. Slunce pálí. Zapaluje mi lýtka. (ukryju se před tím žárem ve stínu) Slunce pálí. Mizí voda z tůněk, potoků, rybníčků, řek … Řeky se mění v říčky, říčky v potoky, potoky se ztrácí … Zmizí voda, zmizí život, zmizí láska … Až všechna voda zmizí, křísnou dva kamínky o sebe a oheň nebude čím uhasit.…
Celý den v kanceláři třicet stupňů. A z otevřeného okna sem proudí vzduch ještě o dva stupně teplejší. Aspoň na chvíli si sundám tílko a podprsenku. Třicet stupňů v kanceláři a dvacet devět doma. Oblečení, běž pryč. Zaslechnu známé štebetání. Nad otevřené okno nalétávají jiřičky. Za chvíli je celý drát ozdoben černobílými pěvci. Konec července a už se houfujou? Letos je vše brzy. Brzy přišlo…
Ta otázka přišla nečekaně. Co odpovědět hned, rychle na nečekanou otázku. Možná, že člověk odpoví to první, co ho napadne, a možná, že právě tohle bude to skutečné. Zaskočil mě. Právě otvíral přední dveře, když jsem šla kolem. Myslela jsem si, že jen zdraví, a říkám Nashledanou … a on ještě něco povídal. Přišla jsem k němu a slyším tu otázku: Co bych měl udělat, abych vám udělal radost? ***…
(Možná, že ten den to byl jediný muž, který mě zaujal.) Ten den se mi tam vůbec jet nechtělo. Co já tam budu celý den dělat. Koukala jsem dlouho na mapu, kam by se v tom městě nebo okolí dalo jít, ale nic mě neoslovilo. Ani muzeum, ani kopec, hvězdárna měla zavřeno ... a přede mnou sedm hodin s jedním přerušením na oběd. Počkala jsem na zahájení turnaje a řekla synovi, ať mi napíše, až bude po…
Když jsem jezdívala do Prahy, brouzdala jsem často knihkupectvím hlavního nádraží. Čas se ztratil v davu ztracených kolemjdoucích a mnou proplouvaly světy vzdálené i blízké. Šeptaly kousky příběhů a lákaly svou vůní jako pootevřené skleničky v čajovně, jako květiny na rozkvetlé louce. S díkem a úsměvem jsem je vracela zpět do regálů a nechávala je v jejich odpočinku, čekání a nadějí. Tu šest…
Zvláštní vztah. Ne každému ho dokážu vysvětlit, ne každý ho pochopí. Vztah jako kočár tažený párem koní, kde jejich otěže vede úcta a sex. Postavil přede mě hrnek s ovocným čajem a posadil se ke stolu. Pootevřel okno, potřeboval si ke svý kávě zapálit cigaretu. Vydechl kouř z okna a řekl: Moje žena o tobě ví. Když jsme spolu venku, ví, že jsem s tebou. Vždycky jí to říkám. (Jaké by to bylo v…
Tu noc jsi měl hlavu na mém klíně. Moje prsty projížděly tvými vlasy a Ty jsi chtěl, abych vyprávěla. Abych vyprávěla, co se stalo. Co se změnilo. Tu noc jsi vstal a odešel. Zůstala jsem za zavřenými dveřmi v bytě prázdnějším než vypitá sklenka v poledním slunci. Celý dům byl najednou prázdný, celé město zelo prázdnotou, přesto, že jsi někde v něm byl ty i já. Tu noc jsem vešla do ulic…
Prosím tě, proč, ptala se kamarádka Ireny. Takovej chlap je možná dobrej na sex, na pár nocí ... ale proč hnedka dítě? Irena neodpověděla. Každá odpověď by byla jen výmluvou. Ne, dítě s ním neplánovala. Myslela někdy na budoucnost, ve které by byl i on? Mohla by říct teď nahlas skutečnost? Už několik týdnů přemýšlela o tom, že odejde. Ale teď? Těhotná? Další dítě bez otce? Ne, to…
Seděl v parku na lavičce a neznatelně se usmíval. Ženy kolem procházely a snad každá v tu chvíli ucítila lehké brnění. On jen seděl a usmíval se. Znal muže, který byl manažerem velké firmy a který tak rád dobýval ženy na vysokých postech. Tyto ženy, říkával, vědí, co chtějí, a hlavně - nechtějí jen tak někoho. Je nesnadné se k nim přiblížit. Musíš si být jist, že jim máš co nabídnout. A tyhle…
