Přesně tak jsem si připadala. Zatímco kolem mě lehce a ladně projížděli ostatní milovníci tohoto sportu, já se v tom plácala. Co mě to zase napadlo? Dcera by dodala na stará kolena . Prostě jsem to chtěla zkusit. Můj poslední pokus před x lety skončil vybarveným pozadím. Nejdřív hýřil barvami, pak už byl jen pro milovníky černobílé fotografie. Tentokrát jsem kamarádovi chtěla dokázat, že je to…
Připomínaly mi kupky sena na poli. Nebýt nutkavé potřeby způsobené tramínkem, tak mě nikdo ven nedostane. A teď tady stojím a nevím jak se vrátit zpátky do zahřátého spacáku. Že já nedávala pozor když jsem šla spát. Nějaké poznávací znamení? Všechny stany se zdají stejné. Po odchodu jsem dokonce pečlivě zavřela, co kdyby nějaký vetřelec zaujal moje místo. Tak a teď ho nemám ani já. Bloudila jsem,…
Zrádná je řeka nadějí, vždyť sotva najdem brod zmizí nám někde v peřeji těch jinak klidných vod. Jak loďka z kůry na mělčině toužíme tajně po proudech co by nás zanesly po hladině na možná lepší druhý břeh. V srdcích nám strojek času tiká a střádá chvíle pro věčnost, v níž někdo se dočká převozníka a někdo najde starý most. Snad se i potkáme a přec je jisté, že v mozaikách z bílého kamení na dně…
Proud vteřin neuprosíš gilotina půlnoci už sťala další den a balvan času co v sobě nosíš dnes nebude v oblázky rozdrcen. Ticho a noc jsou teď tví hosti však srdce v hrudi stále tepe možná už jenom od vděčnosti za zítřky krásné i když ještě slepé. mě pronásleduje předmaturitní hysterie. Čtyřletý poklidný studijní život mého mláděte, sem tam zpestřen nějakou písemkou či průšvihem, byl narušen v…
K vánocům jsem dostala krásnou červenou krajkovou košilku. Na krabičce to té modelce moc slušelo. Těšila jsem se, až si ji vyzkouším. V soukromí a bez diváků si poprvé obléknu takový odvážný kousek. Vyndávám to saténové překvapení a pomalu se do něj soukám. Moje představa, že do košilky vklouznu jako by nic, se náhle rozplynula. Přesněji, zasekla se v horních partiích. S výdechem a trochou násilí…
Na zadek auta se mi tlačilo velké černé auto. Problikávalo, troubilo a očividně pospíchalo. Kam asi? Do práce? Nevypadalo, že by jeho majitel musel proběhnout vrátnicí a u turniketu označit píchačku a případný pozdní příchod odklečet na hrachu. Znovu se ozval netrpělivý klakson. Předemnou šňůra aut a vedle mě kamiony. Všichni popojíždíme stejnou rychlostí. Jestli se tomu dá říct rychlost. Upíjím…
My s dědou vydrželi padesát let spolu. Než umřel. A byla jsi šťastná? ptám se. Kývla hlavou. Ani nezaváhala s odpovědí. Jasně, prostě práce, svatba, děti, vnoučata. Jo jo, hlavně nevybočovat z řady. Rozvedený už měl podezřelý morální profil. A nevěra? O té se nemluvilo, tudíž nebyla..že jo, babi? Schylovalo se ke generační přestřelce. Ale byla. Teď už to můžu říct. I děda jednou kdysi dávno…
Ukrýváme se ve stínu ořešáku a užíváme léta. Romantiku nám narušují bagry, co ukrajují pole a pomalu se blíží k nám. Ještě pár měsíců a náš cvičák bude už minulostí. To místo, kde jsme den za dnem trénovali, ztráceli nervy, společně zapíjeli výhry i neúspěchy, prožívali dobré i to lepší, lásky, křivdy a chmury tak to už nebude. Chceme si užít ještě ten pocit, že je vše v pořádku, ale ono to nejde…
Drsné to poznání v podobě modřin, šrámů, otlučeného zadku a ztráty několika věcí. Navzdory pochybovačům bylo vody až až, a po neúspěšném proplutí šlajsny nejen pode mnou, ale i všude okolo. Nejsem ideální háček, můj pud sebezáchovy byl silnější než já. I když se kormidelník snažil sebevíc, tak jsem nás vždy potopila jako Titanic. Soudržnost vodáků je obdivuhodná. Desítky rukou svorně lovily loď,…
Už dlouho se mi nestalo, že bych měla na Jižní spojce problém s dodržení rychlosti. Od pondělí projíždím přes Lanový most, aniž bych ho stačila v té rychlosti všimnout. Ani na křižovatce s Průmyslovou nemusím přibrzdit. Zmocňuje se mě euforie. Že bych přijela domů ještě za světla? Potěšení z jízdy je silnější než potřeba prošmejdit nákupní centrum, které míjím na levoboku. Vjíždím na dálnici a…
