Sára. Krátké jméno, krátká epizoda, dlouhodobý otisk. Nezůstaly po ní žádné dopisy, žádné rozbité talíře z hádek, žádné mlácení dveřmi. Jen ticho. A to možná bolí nejvíc. Přišla z čista jasna. Až po Elišce, někdy v době, kdy se mi realita rozpadala mezi prsty a já se držel při vědomí skrz psaní, cigarety a whiskey. Byla tam. Ne jako náplast, spíš jako tichý svědek mých ztrát. Nepotřebovala nic…
“Když píšu o sobě, většinou končím v pasti. Mezi tím, co jsem a tím, co si o sobě chci myslet.” Nejsem žádnej hrdina. Ani antihrdina. Spíš kombinace noční můry a špatného vtipu, který se pořád opakuje, dokud se mu nezačneš smát. Píšu, protože je to jediný způsob, jak to všechno vydržet. Jak neskočit z mostu, který stejně nikam nevede. Říkají, že se člověk celý život hledá. Já se nehledám. Já…
Někdy přijdou situace, kterým se nejde vyhnout. Někdy jsi v pohodě a najednou ti někdo zavolá, že bude mít svatbu. Tvůj nejlepší kamarád. Kluk, se kterým jsi prožil noci plné pití, keců o životě a příležitostného “ty vole, co to děláme se svým životem”. A najednou se žení. Uzavírá smlouvu na doživotní dávky sexu a společných dovolených, které bude muset plánovat půl roku dopředu. A co víc? Ty máš…
Nikdo to neřekne nahlas, ale orální sex je nejupřímnější forma komunikace mezi dvěma lidmi. Není tam místo pro lež. Ne v momentě, kdy máš hlavu mezi stehny a slyšíš pravdu v každém nádechu, v každém zachvění. V tu chvíli nejsou potřeba žádné slova. Jen jazyk, který mluví řečí, kterou neučí ve škole. Ja nejsem žádný romantik, ani akrobat v posteli, ale věřím, že v téhle jediné chvíli můžeš ženě…
Říkám o ní, že byla bohyně. Popisuju ji jako dokonalou, záhadnou a nedostižnou. Ve svých textech ji zahaluju do poetických metafor, protože je to jednoduší než si přiznat, jak to doopravdy bylo. Není to lež, jen pečlivě vybrané střípky reality. Vždycky jsem si vybíral ty hezký části. Ty, co nezraňujou, ale jen pálí jak whiskey po ránu. Ale dneska o ní napíšu naposledy bez přikrášlení. A pak ji…
“Vzpomínky jsou nepříjemné, ale mají šmrnc.” Nikdy jsem nebyl úplně fér. Ani k sobě, ani k ženám, se kterýma jsem spal, pil, smál se a někdy i miloval. Občas si říkám proč je popisuju tak… krásně. Jako by každá byla bohyně s tragickým osudem a dokonalým tělem. Jako by každá z nich byla ten typ, co ti zlomí srdce jen proto, aby ti ho pak nabídla zpátky v nějakém poetickém gestu, které nikdy…
Byla to jen epizoda. Krátká, intenzivní a s jasně daným koncem. Takové příběhy mají něco do sebe - nečekáte od nich nic víc, než co vám mohou dát, a právě proto ve vás zůstanou déle, než by měly. Se Sárou to bylo jednoduchý. Žádný falešný sliby, žádné otázky, na který ani jeden nechcete znát odpověď. Věděla kdo jsem, a já věděl že to chápe. Tolerovala moje pití, moje psaní, můj bordel. A já na…
Chtěl jsem psát blogy už jen jednou nebo dvakrát týdně. Akorát mi ale došlo. Za měsíc to přijde a uvidím ji. Po několika měsících. Po těch nocích, co jsem o ní psal, co jsem ji hledal ve tvářích jiných žen. Po těch ránách, kdy jsem se probouzel s někým cizím a věděl, že kdyby to byla ona, svět by měl aspoň na chvíli smysl. A teď tam bude. Eliška. Na svatbě. Ne na naší, samozřejmě. To by byl…
Tohle je jedna z věcí, o kterých se moc nemluví, ale každý to nějak cítí. Když sjedu dolů a všechno je hladké, něco mi v hlavě začne křičet. Neříkám že je to špatně, každý má rád něco jiného, ale pár chlupů… aspoň symbolická čárka… to mi dává pocit, že provádím cunnilingus dospělé ženě, ne nějaké figuríně z výlohy se spodním prádlem. Je to malý detail, ale detaily dělají rozdíl. Když tam něco je…
Bylo mi třiadvacet, Sabina byla mladší o pár let a já si myslel, že svět je jedno velké hřiště, kde se hraje podle mých pravidel. Ukázalo se že ne. Seznámila nás moje bývalá přítelkyně. Ten druh ex, se kterým se občas vyspíš ze zvyku a trochu z nudy, protože zná tvé tělo stejně jak tvé slabosti. “Tohle je Sabina.” Pronesla s úsměvem, co skrýval víc než říkal. “Asi si budete rozumět.” Měla…
