Říká se, že zvyk je železná košile. Že zvyk je tradice a tradice nám sděluje, kam patříme či kdo jsme. Jsou zvyky, co rýsují naši osobnost, zvyky, které prozrazují i něco skrytého v nás. Jsem zvyklá si v autobuse sedat na jedno místo. Jsem na něj tak zvyklá, že když…

Téměř od rána. Téměř celý den od okamžiku, který se mi připomněl. Už včera. Dnešek je tím jediným dnem v roce, kdy mu napíšu. Jen krátkou zprávu, jednu větu ... jedenkrát v roce. *** Dívám se z okna do lesů v údolí a pozoruju nebe nad stromy. Stmívá se. Jako tenkrát,…

Sedím v rozestlané posteli a dlaně mi zahřívá hrnek s voňatkou. Citronová vůně šimrá v nose, tak jako někdy vzpomínka v srdci. Sedím na posteli zachumlaná do peřin a v uších mi znějí slova mého - snad nej - oblíbeného herce Hugo Haase. "A najednou se stala divná věc.…

MILOVAT??? Červnovým ránem odvezl autobus ji a její devítiletou dceru do města. Dvě a půl hodinky v nemocnici, ale na pokoj už Ivanu nepustili. Rozloučila se s dcerou, dala jí pusu na kuráž a dívala se, jak mizí v dlouhé chodbě za skleněnými dveřmi. Pomalu…

Setkali jsme se po roce a půl. Pozval mě do cukrárny a objednal harlekýn a čaj. Jak se máš? Zeptal se se zájem, který jako zájem skutečně vypadal. Dobře, odpověděla jsem. Co taky jiného říct. I kdybych se úplně dobře neměla, je jen málo okamžiků a ještě míň lidí,…

Její zvonivý zpěv se nese celým prvním patrem a po schodech dolů. Je radost ji poslouchat a práce, jakoby šla najednou lehčeji, radostněji. Asi je pravda, že tím nejkrásnějším hudebním nástrojem je lidský hlas. Ten hlas, co rozežene mraky a den rozzáří sluncem. Nevím,…

Jeho písničky jsem poslouchala jen občas a skoro žádnou nehrála. Jen tu jednu, co maminka chtěla zahrát. Často chodívala večer ke mně do pokoje a přála si, abych vzala kytaru a hrála jí. Měla několik oblíbených. Tiše za sebou zavřela dveře, sedla si na koberec,…

Cetaž je město bez lidí, říkala jsem si, když jsem v deset lomcovala s klikou jedné restaurace a pak se procházela středověkou ulicí. Kde ty lidi jsou? V sobotu dopoledne přece nemohou být v práci. Nebo ještě spí? Íčko taky zamčené, nic se nedovím. Konečně.…

z dopisu: Vážená paní R. Pokoušela jsem se Vám několikrát telefonovat, avšak nepodařilo se. Proto volím tuto písemnou formu. Když jsem se dozvěděla o Vaší existenci, byl to pro mě obrovský šok. Petr říká, že se bude rozvádět, ale já bych to chtěla slyšet hlavně od…

Pardon. Pardon. Pardon. Já se zachyt, pardon. Ozývalo se silným barytonem z přední poloviny autobusu. Pardon. Já se tu zase zachyt, pardon ... Sděloval ten vysoký tmavovlasý muž s batohem na zádech a postoupil o schod výš do zadní části autobusu. Pardon. Teď se lehce…