Klasika - Erotické povídky

Harfa. Strunný hudební nástroj, jeden z nejstarších na světě vůbec. Do Anglie se dostala zásluhou Keltů, aby odtud byla rozšířena po ostatní Evropě. Byly také doby, kdy hra na ni byla jedním z požadavků dvorského vzdělání. Lady Clara sice měla povědomí o tom, že Lady Evangeline ctí tyto dávné tradice, netušila ale, jaké virtuozity přitom dosahuje. Což ale nebylo tak překvapivé, protože dnešní…

Roztřesená věž „Pořádně! Vraž mi ho tam víc!“ Jsem parádně roztaženej a teču slastí. Fynn mě bere zezadu. Každý projetí a každej jeho příraz mě přivádí do naprostý extáze. Není kolem mě nic, jenom to jedno místo, kudy do mně proniká. Kde ve mně rajtuje. Drží mě silně v bocích, naše těla do sebe chtivě narážejí, cejtím Fynnův pot, kterej z něho kape. „Nadoraz, úplně nadoraz,“ škemrám a vnímám…

Po náročném pracovním víkendu jsme si vstup do nového týdne udělali klidnější. Ranní fitko, pozdní snídaně v našem bistru, oblíbená káva, něco sladkého, a konečně také balíček, který se minulý týden nepodařilo doručit. Po návratu domů jsem měla ohromnou chuť si právě vyzvednuté prádlo vyzkoušet. Krásná rudá, krajková, místy průsvitná, podprsenka a ní krajkové kalhotky ve kterých dominovala má…

Nacvičovali jsme velmi pilně a všem se to moc líbilo. Přiznám se, že se mi nejvíce líbilo souložit se Zrzkou, ten její rozevřený silně zrzavý drn byl naprosto famósní a navíc dokázala ze všech nejvíc roztáhnout nohy a pohled na to, jak můj penis proniká do toho zrzavého lesa byl okouzlující. Nájemné jsem zaplatil. Nastala ovšem otázka vstupného – a také reklamy. Režizér navrhnul vstupné 800 Kč,…

Jmenuju se Rudolf, ale ty mi klidně říkej Rudo, nepotrpím si na formality. Mám rád lidi a rád je vozím, taxikařina je něco jako moje životní poslání, moje víra. Když jsi v pohodě, jsem v pohodě i já a pokud nejsi, setkání se mnou je pro tebe životní smůlou. Měřím metr devadesát, vážím skoro metrák, mám modrý oči a vlasy na ježka a dvakrát zlomenej nos. A jestli mi něco opravdu vadí, tak arogantní…

Byla nadržená tak, že jí šly oči šejdrem. Ani nemusela líčit, jak je její manželství již vyčpělé. Bylo to poznat z každého jejího kroku. Každého, byť i nevědomého, gesta. Informativní tak bylo asi až to, že se svým mužem už to má dlouho nula, nula, nic. Dle jejích slov „Proč dělat něco, kdy vás ten druhý není schopen uspokojit?“. Kromě neobvyklé míry otevřenosti byla nezvyklý i úroveň narážek.…

Měl jsem přenádherný sen. Jako kdybych se dostal do sedmého nebe, a protože hezké věci se nemají tajit, rád bych se o něj s Vámi rozdělil. Byl jsem se svou vyvolenou v jejím pokojíku a jen jsme čekali až její sestra vyklidí pole. Netrvalo dlouho a zůstali jsme sami. V tu chvíli nás již nemohlo nic zastavit. Toužili jsme po sobě a naše oči to bezostyšně prozrazovaly. “Tak na co ještě čekáš?”,…

Hroch se zase válel na plastové židli. Dvousetkilový padesátník, zrovna před garážema (na neproslule známé Dělnické ulici) někoho buzeroval. Vypadalo to na jeho nebohou manželku, která se tahala s nákupem. "Ostravar si kůpila?" Tintítko pokývla hlavou. "Sádlo si kúpila?" Opět pokývala hlavou. "Val to sem!" Sádlo bylo pro Hrocha dokonalou laskominou pro každou příležitost, zvlášť, když to mohl…

Byli jsme tehdy ještě mladí. Nevybouření. Patřičně nadržení. Takže na nás šlo nejenom jaro, ale i léto, podzim, zima ... A když pak máte volno a dost času, bývá to nejhorší. Dovolená je proto v jistém ohledu značně riziková záležitost. A na téhle tomu nebylo jinak. Zdárně jsme naší nezřízenosti zasvětili nejenom hotelový pokoj, pochopitelně včetně koupelny, ale i toalety ve vlaku, duny u pláže,…