Posts

myosotis
6 years ago
Blog

Drbům nezabráníš

Někdy mě napadá, že lidi dostali dar řeči proto, aby druhé drbali. (ne na hlavě) A tak si představuji ty první skřeky našich prapředků – co asi znamenaly. Třeba se však mýlím. Jo, kéž bych se mýlila a slova by byla využívána jen, když je jich třeba. (to by možná bylo…

myosotis
6 years ago
Blog

Skutečnost nebo ...?

Ten den, když se blíží … vzpomenu si možná o trochu víc. Jenomže ... co jsou to vzpomínky. Okamžiky ztracený v minulosti? Okamžiky na dně tmavé propasti? Blikající hvězdy v hlubinách vesmíru? Když se tak dívám do temné noci, hledám souhvězdí a hvězdy, kterém jsem…

myosotis
6 years ago
Blog

Tak kdy pudem na to kafe?

(vzpomínka z roku 13) Líné ospalé nedělní dopoledne. Oproti předpovědím docela teplo. Mířím dlouhou silnicí k obchodu. Musím se kousnout do rtů, abych se nesmála. Proti mně jde zase ten chlápek, co mě už dva nebo tři roky zve na rande. Taková legrace. Má to vždycky…

myosotis
6 years ago
Blog

Bohatého Ježíška ...

Potkala jsem ve dni zimního slunovratu souseda. Blížil se ke mně, vytahuje ruku z kapsy a já se zděsila. On mi chce podat ruku! (Nerada podávám ruce lidem.) Popřál mi, jak se tak v předvánočních dnech říkává, „bohatého ježíška“. Ta představa je zřejmě o stromečku s…

myosotis
6 years ago
Blog

do snů ...

Vejdi do mých snů, jsi zván … Sním o mužích. Nikoli ve svých myšlenkách, co mi během dnů proudí hlavou. Sním o mužích, když obloha má temnou barvu a kdesi v dálce se třpytí hvězdy. V té místnosti bylo mnoho lidí, dětí i dospělých. Víc mužů než žen, i když ženy si…

myosotis
7 years ago
Blog

v mém pokoji květiny umírají

Když jsem se přistěhovala do toho bytu, připadala jsem si jak v botanické zahradě. Mnoho velkých rostlin ve velkých květináčích a ještě více menších v malých květinových nádobách … na skříních, na poličkách, na oknech a ty největší na zemi. Po několika letech bylo znát…

myosotis
7 years ago
Blog

setkání

Každý, koho potkám, mi může něco dát. Něco sdělit. Někdy stačí se jen dívat, vidět, vnímat. A snad budu vždy říkat, že nejvíc, ze všech nejvíc, mi dokázaly dát a naučily mě moje děti. V pátek večer mě mezi dveřmi přivítal malý kocourek. Celý černý, s bílým flíčkem pod…

myosotis
7 years ago
Blog

srpnu patří žlutá

Když se podívám z okna na vycházející slunce, vidím pod oknem zelenou trávu. Nikdo tam nezalévá a tráva je i v dnešních dnech stále zelená. Když pak jdu ranní rosou k autobusu, míjím žluté vratiče, zlatobýly, lnici květel, štírovník a říkám si - k srpnu patří žlutá.…

myosotis
7 years ago
Blog

nic

Jsem nic. (Napadá mě napsat jedno velké nic, jen nevím, zda nic může být velké a zda vlastně může být i malé, jelikož nic je nic a nic je jenom nic, ani velké, ani malé. Nic. Prostě nic a každý si asi představí nic různě velké (nebo různě malé). Jenže když si člověk…

Continue exploring other posts

Show more