Snad si budeme rozumět v dané věci, že když opatření se kupí nad jednou hlavou. Tak přeci ztrácí pojem, kde má levou a pravou. A taky zjednodušuje na černobílou. Není čas lámat si hlavu, jakou máte barvu. Bez milosti zásobník do vás narvu. A zakážu vám mluvit, už…

Tančil od chvíle, kdy prvně pohlédl dolů. Tenkrát nahý prvně cítil, jak vlhký průvan z hlubin obtéká jeho tělo. Mezi prsty drhly melodie, pazvuky i slova v řádcích, ostré jak pilové kotouče. Jeho paže se v poryvech stáčely do vrtule a dlouhé vlasy se vinuly okolo hlavy…

Z rádia v kabině pracovního automobilu, doznívaly poslední tóny garážovek ze šedesátek, a mezitím si Jaromír s Tlemcem, dochucují další espressa u kulatého stolku uvnitř čerpací stanice. Tlemec Jaromíra provrtává pohledem a Járovi dochází, že se z nepříjemné debaty nad…

(Chlapi proti chlapům) Byl konec září letošního roku, kdy ráno, jako každý všední den, Jaromír dorazil na základnu a nestačil se divit. Nikde nikdo, lampička kapitána Telečka zhaslá. Vladimírův čajový hrnek, byl uklizen v polici. Kluzníkovy řidičské pantofle, leží též…

Proti osudu je jedna zbraň... Když se cykl nad cykly natáhne, náhle konce kratších dotáhne. Pak otevřu oči a nemožnost ohybu, vstanu a upravuji si konvici. Poskvrním podlahu hnusem na lžíci, pak hrnek humusu, naložím na pusu! Ó pardon zmrdojed, drží střevo na lžíci.…

Uteklo více let, od doby, kdy bílé Vánoce byly nejmíň napřesrok. Jako dítě je nepamatuju jinak, byl jsem vánočním dárkem pod stromkem, rodiče si mě tam dali, přímo pod čokoládové figurky a barevné koule, zavalené mnoha řetězy. Občas boby, saně které táhnou psi na…

SROVNEJ SI KOULE! Chlapi jsou opět na základně, je časně ráno, a jistě, že krom Jaromíra a Vladimíra, tu dřepí i pár vořechů navíc. I víc než pár, asi patnáct kusů. Ale když vynechaj křivý buzeranty, trpící rektálním alpinismem, věrné krysy, naivní větroplachy a chytré…

Svítí ti žárovka? Dnes už nesedí Vladimír s Jaromírem v kabině pracovního automobilu, jsou dávno na základně a znuděně očekávají konec pracovní doby. Čumí z okna na vozový park a donekonečna probírají nekvalitu dnešních aut. Vladimír v jednu chvíli vyloženě běsní, …

Přeji si ať existuje, ta otázka mnou léta pluje. Pozdravil bych s překvapením za zády, kuše to není, ani kudel ostrých plejády. Jestli potkám stvořitele, hned oznámím mu, že je tele. Ať vyslechne i mé nápady, směle vykopat díru! Teď a tady! A co víc, přestanu být…

Mám sto padesát chutí psát jen heslovitě, z každého odstavce by mohl být další blog. Nepřál bych vám teď vidět můj výraz v očích. Nepochybuji o jeho prázdné děsivosti, ani se nepotřebuji jít podívat. Jen bych se utvrdil o těžko smazatelném pozůstatku ze starých časů…