No povídej, co děláš, když vidíš černou kočku, co se ti chystá přeběhnout přes cestu. Někdo řekl, že to přináší smůlu, a někdo to opakoval a další znovu a další a .... slyšela jsem to snad tisíckrát, no - nevěř pak tomu. Proč je pro člověka někdy důležitější, co říkají ostatní, než v co věří on sám. A tak, když uvidím černou kočku blížit se zahradou k silnici, zrychlím. Někdy běžím, abych…

Koky jsou milé a přítulné. Kočky slastně předou, když je hladíme po těle. Kočky jsou krásné, ladně se pohybují. Kočky mají hebký kožíšek i hebkou kůži. Kočky mají nádherné oči. Kočky skočí do klína, když nechtějí být samy. Lísají se zdánlivou vděčností, co zakrývá chladný chtíč. Kočky mají měkké tlapky. Na nich však ... kočky mají drápky. Ostré drápky, jimiž umějí pěkně a bolestně seknout.…

Řekl. Podívala se mu do očí a nepatrně pootevřela rty. Její tělo křičelo: Přibliž se. Nemysli na nic, jen se pomalu přibliž, přistup k němu a lehce se dotkni dechem jeho tváře. Tělo křičelo tak nahlas, že si skoro musela zacpat uši. Jenže co s tou hlavou. Dát ji na špalek a setnout sekerou. Co s těmi otázkami, co neustále vyskakují ven. Chtěla mlčet, měla by mlčet ... na jazyk se hrnula slova jak…

Víš, nemám ráda ty ranní neshody, kdy každý překotně pospíchá. Kdy rodič stojí jak policajt u stolu nad dětmi, aby alespoň vypily čaj, a pak je honí s kartáčkem na zuby. Kdy sourozenecká nevraživost stoupá k bodu varu a nervozita zmrazí vlídnost víc než mráz na Antarktidě. Nelíbí se mi náhlé odchody s prásknutím dveří bez pozdravu, pusy a úsměvu. Nikdy totiž nevíš, která tvoje slova budou ta, co…

KALAMITA. KATASTROFA. Nezodpovědní kamioňáci, pohodlná mládež, prolhaný teploměr a drzá zima, v níž troufale sněží a mrzne. Pozdně odpoledním autobusem chci jet domů z práce. Kupuju jízdenku, načež řidič mi říká: Tam nejedu, jenom do R. Cože? Nevěřím, že to myslí vážně. Jedu jen do R. Z dispečinku mi volali, že se tam převrátil kamion a je to neprůjezdný. Pitomý kamioňáci, zaúpím v sobě, vědí,…

Ty brečíš? Ne, jen slunce mi zasvítilo do očí a jeho zář byla moc silná … (proč mluvit o bolesti) Ty brečíš? Ne, jen smítko mi spadlo do oka a slza jej vyplaví … (proč mluvit o bolesti) Ty brečíš? Ne, jen jsem nastydlá a mám rýmu … (proč mluvit o bolesti) Proč pláčeš? Zeptal se ten malý capart a objal ji kolem krku. Je úžasné, jak se tak malé dítě umí zeptat přesně. To radostí ... že tě…

Chtěla bych mu dnes popřát. Já vím, ono to "chtěla bych" nic neznamená. Podmiňovací způsob je vratký jako bárka na rozbouřeném moři, proudí z něj podivná nejistota, chvění, rozmnožuje stádo bychů pádící před námi. Jenomže - jak popřát někomu, kdo chtěl zapomenout a třeba už zapomněl a je rád, že se mu to podařilo. Dnes ráno po východu slunce jsem se z okna dívala na zahradu a viděla rozsvícený…

Je to divný, někdo si poklepe na čelo, někdo zakroutí hlavou ... ... ono je to fuk, poněvadž nikdy se nemůžeš zavděčit všem. Jen prosím, pokud znáte tyto dva, kteří zde byli pod nicky: ka*ja boubelka1978 pozdravujte je.…

Říkávala naše teta nejmíň deset patnáct roků zpět vždy před vánocemi nebo před svými narozeninami. Řekla vždy tuto větu ještě dřív, než jsme se stačili nadechnout a zeptat, co by si přála. Řekla jen: Nic mi nekupujte. Všechno mám. A my i přes toto její přání jí chtěli něco dát, něčím potěšit. A tak se jí ve skříni vytvořil zástup balíčků s kosmetikou. Stály v řadě vedle sebe jak vojáci bránící…

Uršula utíká ulicí Uriášovi. Uvidíš!! Uriáš uběhl ukrutný úsek údolím, úvalem. Uršulu ulovil. Uršulu unesl. Ubikace unylá uprostřed univerzitního ústavu. Uchytil Uršuliny údy úvazy umnými. Úlisný úšklebek. Úděsný úmysl usazen u Uriáše. Uslyšel Uršulino uchichtnutí. Ulechtá Uršulu. Uršula uchechtáním učůrne. Uviděl Uršulu uhýbající úkladným útrpkům Uriášovým. Uri, Uri … unikalo Uršule…