Dnes jsem se vracela metrem a kousek ode mne stal kluk, který mi byl zezadu povedomy, až jsem se lekla. Koukal z okna a já se bála znovu na nej podívat, abych si nemusela uvědomit, ze to byla zase jen moje fantazie, stesk, který si se mnou zahrává. Když jsem chtěla na Etoile vystupovat , protlačila jsem se kolem něho, ale vidím ze výstupuje taky, šla jsem chodbou k východu a celou cestu jsem ho…
Ale čím vic dni jsem tady - už to nejsou dny ale týdny, tím jasněji citim, ze ten kluk je náhražka za jinou lásku, kterou jsem si uvědomila až tady, za jiného člověka, pro kterého jsem šla raději na konec světa a který mi nikdy jediným slovem nenaznacil, ze jsem pro nej vic než kterákoliv holka sebraná na ulici. Kdyby se byl alespoň jednou zeptal, kde a s kým jsem celé noci, kdyby mi byl alespoň…
Tohle je tedy Paříž. Prší, poslouchám hudbu, dívám se na sebe do zrcadla, vlasy spuštěné, mračím se, usmívám se, mám na sobě bílou kosilku a světle zelenou sukni. Až budu umět anglicky, pojedu do Ameriky. Jednou. Ale vrátím se do Paříže, protože odtud nechci, je to jediné město kde existuje zivot a já miluju zivot. Nemám teď žádné starosti, ani o jídlo, ani o byt. Bydlím u vzdálených…
Mám pokoj v ulici Fezzeria. Jist chodím do malé tratorie, nijak se nejmenuje. Nejprve je obchudek se sýry, olejem a vínem, vzadu korálkový závěs a za nim místnost, kde majitelova žena obsluhuje šest stolů. Voní to tu parmezanem, v poledne sem chodí dělníci, jeden starý pan čtoucí noviny, dva, tři turisté. Hostinska mne posila ke stolku dozadu, kde sedí mlada dívka a bezradne si prohlíží jídelní…
"Milujes mě?" zeptal se ji. Miluje je ho? Už jen ta otázka jí vadila. Proč se vůbec ptá? Mám mu snad odpovědět, ze ne, to by asi necekal a byl překvapený. Mohla bych , ale nejsem tak krutá. Nebo je krutější mu to nerict? Milujes mě. Tak se ptá jen ten ,kdo si není jistý sám sebou. Není si jistý ničím, ani láskou, napadlo jí. Milujes mě. Tak se ptá ten slabší ve vztahu, ten kdo si mysli, ze…
Už jsem zase volna a mohu si dělat co chci a lidé si mohou o mě myslet co chtějí. Kam bych došla kdybych se zabývala tím co si mysli druzí a snažila se jednat poctivě. Kdepak to nevede nikam. Mne by se líbilo být ve všem poctiva, ale člověk je moc často charakterní na úkor vlastního štěstí. Se soucitem je to stejné. Proč bych měla zůstat s Petrem, když mě omrzel? Ze soucitu ? Přizpůsobit se jeho…
Bylo ráno, oknem svítilo do pokoje modré nebe, proplétající se stínem velkých růžových květů. V pokoji bylo cítit vychladlé dřevo krbu, stará kůže knižních vazeb a něco ještě davnejsiho, cervotočivějšího. Byla to asi zatuchlá vůně dřevěného domu, ale v mých představách vycházela z komory v prvním poschodí, kde visely zaprášené vysoké boty ze surové kůže, indiánské čelenky, kožené vesty s třásněmi…
Někdy se mi zda, ze jdu klikatymi cestami, ze se vrham bezhlavě kam bych neměl, ze si pocinam nerozumne ale je to hledání nejčistšího tónu, které mě vodí sem a tam. A zatim mě míjí noc, teplá, milostná, vzrušující noc, kdy lze ulehnout do trávy, která je dosud přeschlá dnem a zvolna se narovnava a voní květy. Měsíc doputoval od jednoho kraje ke druhému a všichni milenci se již vrátili domu. Od…
Dětství je sen, který byl kdysi skutečnosti. Vyrostl jsem na slunci a miluji slunce jako svůj domov. Nepamatuji si na nic , než na krásu. Žádný div, ze ji pokládám za podstatu světa. Zda se mi, jako by soustředěná krása způsobila, ze přijímám jakoukoliv nepřízeň osudu lehceji, pokládám ji potom za rusivou výjimku. Rusivou natolik, ze se ji snažím reflexivne odstranit. Jako když se skrabe pes,…
Juki si vzala cely den volno. Jeli jsme na výlet do Nikkó spolu s deseti tisíci dětmi ve žlutých, červených a modrých kloboučcich. Přihlíželi jsme si chrámy, pak se jeli podívat do hor k jezeru, naobedvali se a podívali se na posvátný vodopád. Japonsky nedělní výlet. Juki byla šťastná, líbala mne, stále se mne dotykala a objimala mne. Ukazovala mi zahrady, velkou Buddhovu sochu a čajovny v…
