Někdy se braním nocim a zároveň si je přeji. Ty noci, které mě trápí a nutí možná k zbytečnému přemýšlení. Někdy je lepší snít, někdy skutečně žít. Kráčet po rozhraní mezi těmito světy, úzkém jako provazochodecke lano, na němž balancují a naklanim se střídavě z jednoho světa do druhého. Noci o nichž vím, ze všechno špatné zamlžují, přetváreji v opojne, krásné a neodolatelné. Vím, ze noci vlastně…
Nakonec se mi přece vrátila. Vyděšená a unavená. Vytoužené džíny s hvězdičkami urousane, ovčí kozisek přes ruku, kabelku přes rameno. Tu si vždycky peclive hlidala. "Nedovedu si odeprit žádnou zkušenost. Myslím to s lidmi dobře a očekávám, ze oni také. Ale občas se spletu. Ta Moreen bydlí v strašlivé díře s nějakou Michelle, která jen sedí a kouká, pak s takovou tlustou zaruzovelou holkou,…
Vídáme se s Juki často, ale ne denně. Je někdy tak unavená, ze spi do tří a v osm už musí být v práci. Když jsou slabší dni, muže odcházet dřív, a to buď pro ni chodím na Sindzuku, nebo čekám na Haradzuku, na hlavní třídě a hraji pacinko. Úžasné uklidňující zábava. Trochu se to musí umět, trochu se musí mít štěstí. A hodně záleží na tom, jak je který hrací automat serizeny. Protože tady není říše…
"Co bych vám nabídl?" vrátil se a drbal se na hlavě. " K pití tu nic nemám. Kvůli Sonje, všechno by - no nechme toho. Ačkoliv už je to mnohem lepší. Zamyslel se, pak sáhl do kapsy a ukázal Lucii malou kulatou krabičku. " Leda snad -?" Když viděl, ze Lucie ožila , krabičku otevřel a z pod košile vysoukal malou stříbrnou lžičku, kterou měl povesenou na retizku kolem krku. Opatrně nabral trochu…
Poslední noc jsme prožili v pohodě jako kdysi v Puerto Escondido. Cynthia opatřila hrst jointů, byla bez zábran a když jsme usinali, bylo mi líto, ze se naše cesty rozcházejí. Samota je dobra, ale ve dvou. Usínal jsem a cítil její teple telo vedle svého. Škoda, povzdechl jsem si. Bylo to hezké. Pohladil jsem ji po vlasech. Položila mi hlavu na rameno a tak jsme usnuli. A najednou v poslední…
A piš mi, piš mi, piš mi. Chci Tě, chci Tě, chci Tě, neskutečně moc Té chci - mít ve své posteli, vedle sebe, toužím po tom , aby jsi se mě dotykala, vzala mi ho do úst, kourila, ano, mám to rád, jemně jazykem krouzit kolem sametového zaludu a potom hluboko do Tvých horkých úst, cítit tu horkost, to Tvé nenasytné vzruseni. Oba se mu poddavame a to je dobře. Protože sex a vzruseni je nadherné, o…
V Paříži, na nábřeží ostrova St. Louis, táboří děti rocku. Zatraceně špinava zahrada mládí. U vody se válejí staré noviny - na těch se v noci spalo a milovalo - vítr žene po dlažbě staniol, strhaný z lahví od vina a u vysoké zdi posedavaji hloučky, někdo se pokouší hrát na harmoniku, na kytaru, píšťalu. Kvetou nesmělé i smělé , divoké lásky mezi špinavými papíry - nikde žádný bílý jednorožec - a…
Probudil jsem se rozjitreny, nejistý, zatazenou zaclonou se prodíralo ostré ranní slunce, dívka vedle mne spala, krásná, klidná. Jakmile jsem se jí dotkl, vztáhla ruce a ve spánku se ke mně přivinula. To mne uklidnilo. Měl jsem pocit, ze jsem obdržel úpis na další týdny, měsíce štěstí, které zlatilo každou vteřinu mého života. Věděl jsem, ze bych učinil cokoliv, abych ho neztratil . Navzdycky?…
Někdo časem zmoudří, někdo věří dál pohádkám o živě a mrtvé vodě. Co je lepší? Nevím. Jsem zde, odkud jsem vyšel, stejný i jiný, jako ty domy, veci a stromy kolem. Prosáklý vlastním životem, který si neustále vybírá a mění. Potřebné schovava, nepotřebné zahazuje. Na smetišti mezi zlámanými židlemi a střepy se povalují uschlé věnce s nápisem "Nezapomenu". Ráno jsme přešli most a stoupali uličkami…
Stačí jen ležet a očima sledovat klidný let racka, zelené borovice na pobřeží, zdánlivě beze smyslu putující mravence, oblohu, vlnící se, splouchající moře a cítit teplo, do kterého proniká chladnější večerní vítr. Ležet a vnímat ten proměnlivý svět kolem, povrch Země pod svým tělem, vše nabité energii, životem. Cely den jsem jen ležel, nic nedělal a nepripadal si zbytečný. Jsem tvor, živočich,…
