A byla tma. Nemilosrdně seděl na židli se železným opěradlem. Oči měl zavázané hedvábným šátkem, ale více si uvědomoval, že má svázané ruce za zády. Najednou ucítil teplo jejího těla, zvuk jejího dechu byl ohlušující a vůně jejího parfému velmi výrazná. Všechno se mu zdálo být intenzivnější. Odvázala mu oči, aby viděl jak se svléká. "Jen se dívej a nemluv, rozumíš?" zeptala se ho a prstem mu…

"Kdo je tam?" zavolala. "Pokojová služba." zněla odpověď. Vstala z postele, přes měkký koberec došla ke dveřím a otevřela. Mladík za dveřmi z ní byl lehce v rozpacích. Stála tam jen v černých síťovaných punčocháčích a podvazkách, černé krajkované kalhotky a černé krajkované podprsence. Vzala si od něj tác a mrkla na něj. Přes její rameno si všimnul, že tam je ještě někdo. Ležel nahý na posteli,…

Byla jsem jednou na návštěvě u známých. Měli roztomilého pejska, roztomilou kočičku, roztomilou dcerušku a zachmuřeného mlčenlivého patnáctiletého syna. Dceruška štěbetala, pejsek dělal pac, kočička mžourala zelenýma očima. Syn se proklátil v teplákách a rozcaptaných pantoflích obývákem, odbojkotoval otázky a práskl dveřmi dětského pokoje. Na té domácnosti nebylo nic, co by vybočovalo z běžné…

Tak si tak s dvouletým zpožděním říkám. "No, dobře, tak se teda na těch 50 odstínů kouknu." Ač jsem u knihy, předčítané mým drahým usnula, už na straně 26. Celou dobu jsem měla pocit, že to psala nějaká puberťačka na základce, která si představuje svůj vysněný svět. Před půlkou filmu, zřejmě ještě hluboko před "onou" odvážnou scénou jsem to s politováním prostě vypla. Teď přemýšlím, zda jsem…

Na složitost vztahů mezi muži a ženami už bylo napsáno tisíce a tisíce stránek různých rad, konstatování a vysvětlování. Mimo jiné z toho všeho vyplynulo a můj muž to i potvrzuje svými slovy, že muž je jen tupé zvíře řídící se svými pudy. Já rozhodně jeho názor nesdílím, poopravila bych ho možná tak, že muži je bližší nejjednodušší varianta. Zatímco ženy jsou složitý stroj, kterému nikdo na světě…

Ta paní měla ve tváři klid a mír. Stála někde před domem a vyprávěla o svém synovi, který jako osmnáctiletý spáchal sebevraždu. "Víte, mladí lidé jsou náchylnější ke zkratu ... jsou náchylnější zabít se proto ..." kamera v nájezdu přiblížila její tvář , - že vzhledem k málu životních zkušeností si neuvědomují, že ať jsou problémy jakékoliv, i zítra vyjde slunce . I zítra vyjde slunce . I u nás v…

V Čechách je nás málo, všichni se známe a všechno o sobě víme. Možná se neznáme úplně všichni osobně, ale stoprocentně máme alespoň jednoho společného známého, o vzdáleném příbuzenstvu ani nemluvě. Vtipné to začíná být v momentě, kdy se má někde poskládat komise nezaujatých expertů z daného oboru, protože je nás opravdu málo, máme málo i fyziků, meteorologů, teoretiků výtvarného umění a nebo…

Každé ráno přicházím na oddělení závislosti, odemykám troje zamčené dveře jako ve vězení. Na dlouhé chodbě sedí pacienti. Ti, co nemají, kde sedět stojí opření o zeď, nebo přechází sem a tam. Jsou zde lidé, kteří se chtějí léčit, a lidé kteří nechtějí, ale nemají kam jít, nebo jim to soud nařídil. Často přemýšlím, jaký asi má smysl nařízená léčba. Je snadné se nepohodlného recidivisty -…

Nedávno jsem viděla v jednom pořadu rozhovor s oftalmologem. Byl to profesor, primář, prostě kapacita. Doktor oplýval úsměvy, moderátorka otázkami. "Je to pravda, že počítačové hry kazí dětem oči?" "Ne, není , řekl oftalmolog. Oči jsou na to, aby se používaly a namáhali, při počítačových hrách dělají to, na co jsou určeny. Přenášejí zrakový vjem." Následovala spousta otázek, které by nás běžně…

Je to už 9 let, co jsem dostala ten "šílený" nápad nechat se tetovat. Po domluvě se sympatickým taterem, který měl obě ruce pomalované a v uších tunely, jsem už jen odpočítavala dny. Nevím zda to bylo kvůli tetování a nebo samotnému taterovi :D. Bylo únorové, mrazivé ráno a já šla do tetovací salonu. Pocity jsem měla smíšený, nevěděla jsem co mě čeká jen mi bylo jasné, že to bude bolestivé. Když…