Rozednívá se. Na holé tělo si oblékám slabé černé punčocháče, na ně navléknu černé nohavičkové kalhotky. Obléknu si bílou podprsenku se zapínáním vepředu a pak bílou knoflíčkovou košili. Kolem krku zavážu červený šátek ..... jak bylo napsáno v meilu z předešlé noci. …

Stojím u otevřeného okna kuchyně v prvním patře a dívám se na zahradu. Na zahradu, na oázu mého dětství. Z krabice paměti vytahuji zaprášené fotografie zachycující minulost. Vaše rodina je tak veliká, říkávala mi kamarádka na základce. Měla jen maminku a tatínka a já…

Odemykám dveře kanceláře. Nemyslím na nic. Možná vchází s nějakou představou. Má touhu, co se mi trochu ekluje. Ale vezmu si pro sebe kousek toho svého. Ptala jsem se ho asi dvakrát, jestli mu to nevadí, ale prý ho to hodně vzrušuje. Bůh ví, co si on myslí o mně. …

Byl malý. Nemohl za to, že nenarostl více, prostě jen pár centimetrů. Byl malý a on byl z toho nešťastný. Možná se bál, že se mu budou ženy vysmívat. Možná proto, že by se těm ženám mohly vysmívat jiné ženy. Možná se obával, že ho každá odmítne. Možná si myslel, že…

- Protože se jmenujete away, přejeme vám vše nejlepší k dnešnímu svátku. - Děkuji vám. - Dobrý den. - Jak se vy jmenujete? - Prosím - away. - Tak to máte dnes taky svátek? - Prosím, já nemám svátek. - Vy nejste away? - Prosím - já jsem away. - Tak když jste away,…

Ten mladík byl snad celý z alabastru. Sympatická tvář posypaná několikadenním strništěm lákala k pohlazení. Měla jsem chuť přiblížit své rty a políbit ho ... Copak by si asi pomyslela paní průvodkyně v muzeu, kdybych políbila figurínu zahalenou v dominikánském hábitu?…

Dvakrát tiše zaklepou na dveře a zeptají se, zda mohou vejít dál. Nenápadný úsměv ve tváři a v očích jistotu a porozumění. Věty krátké, přesné. Pevný stisk ruky a sebejistota hozená ledabyle přes rameno. Takový jsem měla pocit v prvních týdnech ... z některých…

Sní o lásce, o dotycích, polibcích, milování … touží … říkají: Miluji tě … Krásu a vůni lásky chtějí v sobě mít … A když ji máš, jsi šťastný a chtěl bys, aby to tak zůstalo napořád ... a věříš, že bude, že tohle přece nemůže zmizet, vždyť je to tak silné. Proč … proč…

Tělo je tak moudré. Probudila jsem se dost brzo. Netušila jsem, za jak dlouho zahraje budík. *** I v tom snu jsem se probudila brzo a vyšla do ulice. Byli tři ráno. Překvapilo mě, že tak časně je v ulici živo. Nejdřív jsem potkala muže, který mi stále zastupoval cestu…

Přesně v devět ráno mi posvítilo slunce na polštář. Vstávej, možná chtělo říct. Ta půlka paralenu nezabrala, v krku bolí a zmrzlina to asi nespraví. Hlava tupě bolí a s ní celé tělo, nějak to "rozchodím". Je to tři dny, co jsem zažila nádherný pocit. Okamžik, večer,…