bývalo mé občasné rčení, když jsem měla starostí pracovních a osobních tolik, že mi z toho všeho šla hlava kolem. To je, samozřejmě, dávná minulost, protože současné starosti se týkají naprosto obyčejných, prozaických a nezajímavých událostí jako například - co…

o včerejší zážitek na netu. Napsal mi kdosi neznámý, že má o mně veškeré informace, které získal z mého počítače, kam se mu podařilo vloupat. Sdělil mi, že když mu poukáži jakousi částku v bitcomech, nezveřejní to všechno, co před okolím a celým světem skrývám. Jak si…

No nejsem já smolař? Jsem, včera se to potvrdilo. Před časem jsem se sama se sebou poradila, dala si pár dnů na rozmyšlenou abych si posléze potvrdila, že už nebudu pokoušet štěstí a zůstanu single. Stejně jsou kloudní chlapi zadaní, no a o nekloudného asi nemám zájem.…

ale každopádně se skoro dá mluvit o zázraku, když po mnoha letech potkáte někoho, koho jste v dávných časech potkávali každou středu, pak dlouhá léta pauza a včera jsme na sebe narazili. On potvrdil staré známé rčení o tom, že muži nestárnou, ovšem o ženách jsem…

a fakt docela velký. V mém požehnaném seniorském věku, jsem se seznámila s milým a zajímavým chlapíkem, který mě neobloudil svým luzným zjevem, ale schopností tu seniorku, co občas vidí všechno kolem černě a je neuhovená a občas až sama sobě protivná, tak tomu se…

Říkávalo se za mého mládí, že máj je lásky čas, nakonec si asi všichni vzpomeneme na slova básníka, který psal o máji a lásce. Dovolím si připomenout první verš: Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový…

znáte? Neznáte? No přece RUM. Říkal to můj šéf. Někde to buď slyšel nebo četl, ale varianta č.1 bude pravděpodobnější, protože na sebe kdysi prozradil, že toho v životě moc nepřečetl a jen jedna knížka ho těšila a jeho zraku lahodila, když se do ní začetl a byla to…

To je otázka, na kterou je potřeba se položit a zodpovědně si na ni odpovědět. Protože není asi problém něco napsat, ale problém je aby to, co napíšeme, aby to mělo,aspoň trochu „hlavu a patu“, to především a aby to „počtení“ potěšilo i někoho jiného než autora. Jistě…

resp. neměla jsem ráda Velikonoce v čase malin nezralých, kdy jsem bývala celá bolavá a měla problém usednout i na měkkou pohovku či do stejně měkkého křesla, protože mladí „mrskači“, jak se jim u nás říkalo, ti neměli slitování a tloukli nás, holky, hlava nehlava.…

mamko, když Ježíšek skoro klepe na dveře? Jo, přesně takto se tuhle zeptala dcera, když jsme se potkaly a daly spolu kapku svařáku, což je takový náš dlouholetý předvánoční rituál Ani jsem si nemusela moc tu starou bílou hlavu „namáhat“, protože tohle přání mívám vždy…