O lásce už toho bylo napsáno tolik, že mám někdy podezření, že nikdo ještě nepřišel na to, co láska skutečně je. Mnoho písní, básní, citátů … Možná i vědci ji začali zkoumat. Položili ji na lůžko, vzali do rukou skalpely, řezali, pitvali … (jen netuším, kde ji vzali) Někdo o ní mluví jako o citu, emoci, někdo o vztahu, někdo o energii … Někdo chce lásku kupovat, někdo prodávat, někdo brečí, že…

Bolí. Přesto se člověk nechává spoutávat a často spoutává. Třeba v lásce. Člověk miluje a chce být milován. Člověk miluje a spoutává. Nikoli však láskou, ale závislostí. Tvoří závislost svou a závislost druhých. Chce dostávat a tím chtěním svazuje a čím víc svazuje, tím míň dostává, tím míň je milován a tím míň miluje. Člověk miluje a spoutává sebe. Spoutává sebe svými city, obavami, stezky,…

Něco pro tebe mám. Zavři oči a otevři dlaně. Těšení rozbuší srdce. Co to bude? Do každí dlaně mi položí kamínek. To abych měla čím křísnout o sebe, až ... Jeden je černý s kovovým leskem a ochrannou mocí. Uvede tělo, duši i mysl do rovnováhy. Druhý barevně modrý spojí logiku s intuicí a pomůže porozumět okolnostem života. Mám s nimi křísnout? Sevřu je v dlaních a nechám z nich proudit energii k…

Máš nějaké přání? Že se ptám, kdo by neměl. Přání. Jsou různá - malá, velká, podivná, bláznivá ... ať jsou jakákoli, jejich splnění přináší vždy obrovskou radost. Ten si přeje nový byt, tamten nové auto, ta dovolenou u oceánu, tenhle vyšší plat, tamhleta pět párů bot, tuten vyhrát ve sportce, onen sexy milenku ... že by bez nich nemohli žít? *** Já bych si tak moc přál uzdravit se, řekl. …

Ano. Jsem. Jsem jen Vaše. Vaše čubka,Vaše děvka, Vaše potěšení. A nechci být nikoho jiného. Chci klečet se zavázanýma očima a spoutanýma rukama před Vámi a cítit blízko Vaši vůni. Otevřít lačně ústa jak ptačí mládě v očekávání. Chybila jsem. Máte právo se zobit a křičet: Jsi jenom má čubka!!! Prosím, potrestejte mě, můj Pane. Však jakým trestem? Výprask, ponížení, pomočení ... To by přece…

Bloumám jen tak městským parkem a bořím se po kotníky ve spadaném listí. Mám chuť se rozeběhnout a skočit do barevného lože, co voní rodnou zemí. Vítr se dotkne mého ramene jakoby chtěl říct: Otoč se. Proč? Je mi třistapadesát roků a život se blíží řekou k jejímu ústí a jeho sladká voda se promísí se slanou. Co si pomyslí ti, co se za mnou otočí? Je hezká? (ještě?) Kam zmizela zář z jejích…

Na Dušičky chodíme na hřbitov až za tmy. Je to nádhera. Stovky a stovky světýlek, nejvíc červených, pak žluté, bílé, zelené ... vůně vosku (a umělé hmoty). Tisíce duší se svým příběhem. Kde jejich příběh začíná a končí? Kdo ví. Jaký ten příběh byl? Smutný, veselý, bolestný, nemocný, zdravý, šťastný ... asi ode všeho trochu. Už dlouho si říkám, proč lidé chodí na hřbitov (zas ty knihy). Ne, že…

Má vlasy hebké jak právě utkaná pavučina, vlní se jí jak milostné škádlení větru a vodní hladiny v řece. Její oči jsou modré jak letní obloha před západem slunce. Zná vůni květů lesních i tajemství bylin a toulá se pěšinami zvěří vyšlapanými. Oči jí zdobí kapky rosy a ústa mlčí zakletím smutku. Dotkla se místa, kam naděje cestu neznají. Neumí čarovat. Její duše je křehká. Avšak co křehké…

Byla to poslední noc. Poslední noc v naší chalupě. Zůstala jsem sama, ostatní spali v "novém". Zbylo tu jen letiště, na kterém jsem spávala dvacet sedm roků, poslední bedna s několika věcmi různě posbíranými a na ramínku na okně ramínko s oblečením na ráno. A taky notebook, jediný společník. Říkám si, že tu poslední noc budu spát venku. Nebo - na střeše garáže. Budu z ní před usnutím pozorovat…

Jsou to jen krátké příběhy, které okolo nás projdu a jako kdyby zašeptaly - tohle Tě čeká. Už dávno si jich všímám a před mnohými chci zavřít oči a nevidět je. Nejde to, čím víc před nimi utíkám, tím jsou větší a větší stojí znovu přede mnou. Je to skoro pětadvacet let, co jsem šla se svou dcerou na ct mozku. Do čekárny přivezli kluka, mohlo mu být patnáct, osmnáct, seděl na invalidním vozíku a…