Jdu po asfaltové řece údolím, ve kterém bydlím. Kdybych tudy šla jen jednou denně, šla bych jím po více jak šestitisící. Dívám se na malebné chaloupky lemující silnici z obou stran, mám pocit jakoby mi chtěly vyprávět svoje příběhy, a pořád vidím jejich krásu. Znovu mi srdce plesá. Je vůbec možné, aby se člověk na něco podíval po šestitisícé a byl pořád nadšen? Jdu po asfaltové řece tím údolím,…

odhodím své šaty co tíží a nahá půjdu loukou lesem skalami vstříc slunci pod oblaky s noční písní pod hvězdami potůčkem pískovým dnem k jezírku v měsíčním svitu do něj vstoupím a voda smyje poslední zrnko tíhy na duši snad na vyhřátý kámen se položím a mysl mou nechám v tichu spát

Slova spolu větu tvoří Věty jak voda plynou Voda někdy mosty boří S mosty pouta zahynou Slova vplouvají do uší K mysli cestu hledají Do spánků na poplach buší A obočí zvedají Kdo se pídí po původech Z kterých slova pochází Kdo se pídí po důvodech Proč z jakých úst vychází Slovům kudrlinky sluší Každému se zavděčí Hloupostí jsou lidé hluší Ničí pouta člověčí Proč se lidem líbí slova? Jak…

Obrovská pěst udeřila do dveří. Stála u nich a na kamnech si ohřívala jídlo. Co to je! Zařval. Druhá rána pěsti z druhé strany její hlavy. Při třetí ráně se trefí a já to nepřežiju, pomyslela si. Má obrovskou sílu. Sílu, které vztek dodá neskutečné rozměry. Ty někoho máš? Křičel jako smyslů zbavený. Dělalo se jí zle. Hypoglykemie. Musí hned něco sníst. Míchala na pánvičce kolínka se salámem…

Čtyřletý kluk s velkýma očima. Nebyly k přehlédnutí ty jeho oči a ani ony nic nepřehlédly. Možná, kdyby někdo uměl v očích číst, dokázal by si s ním povídat. Mluvily za něj jenom ty oči, ústa řekla svou první větu až ve třech letech. Neměl ho kdo hlídat, když maminka potřebovala klid na svoji práci a učila děti hrát na klavír, a tak chodíval se starším bráškou na šachy. Nehrál, jen se…

(původně jsem to chtěla nazvat "Konkurs na orgasmus", avšak ... díky komentáři ... možná jsem jen háček bez kormidelníka:) *** Kolikrát mi přišlo na mysl, že dávat sem smysluplné texty nemá smysl. A nějaký koš na nesmyslné myšlenky je občas třeba. Jednou či nejednou mi bloudilo hlavou podat si inzerát, resp. vypsat konkurz na chlapa, který by mi dokázal přivodit orgasmus. (nemyslete si, tak…

Umřel. Asi. Vidím ho, jak leží a vůbec se nehýbá. Snad ani nedýchá. Tepe? Netepe? Umřel? Kdo? Náš sex. Pomůže živá voda? Má cenu ho křísit? Jak? Nebo už jen budeme nosit kytky na jeho hrob? Umřel. Nebo umřelo něco ve mně. Nebo ... bylo umřeto ... Et maintenant?

Říká se, že nic není dokonalé. Ale proč se dívat na „věci“ tak černě? Raději dím, že dokonalé je vše, a dodávám – v okamžiku přítomnosti. Určitě to platí pro to, co vytvořila Příroda. Co s tím, co vytvořil člověk? Je to dokonalé? Určitě ano, je to dokonalé, neboť právě v tom bodě přítomnosti je to vytvořeno tak, jak to bylo nejlépe možno. Až další vteřina, den nebo rok odhalí trhlinky v oné…

Strach je přece přirozený. Snad jako obranná reakce organismu, aby se zabránilo jeho zničení. Jen nesmí vládnout. Možná je to s ním jako s ohněm. Dobrý sluha, ale zlý pán. Strach svazuje a vězní. Je to snad jen něco, co leze do hlavy a ovládá. Jak ho přemoci? Jezdívala jsem dříve často ven a mnohokrát spávala sama v lese ... Pamatuju si na to první místo a pocity, které jsem tehdy…

Zaslechnu najednou z televize. Píšu jeden text na pc a soustředím se na něj a televize mi do toho občas vystřeluje nějaká slova. Penis? To jsem se přeslechla … Proč by měl mít někdo u sebe – penis. Chvíli poslouchám telku a … Vážně tam řekli – penis. Jednalo se o penis, který uřízl doktor při pitvě Napoleonovi. Je uschovaný v krabičce u jedné dámy v New Jersey. Prý je to velmi malé a nevypadá to…