a když ho nasadím, tak nefunguje. Tuhle větu jsem dnes ráno slyšela z úst mého kolegy. Co vás napadá – o čempak jsme to mluvili? Kdybych ji pronesla před ušima mého muže, byl by “hned v obraze”. Je totiž přesvědčen, že s kolegou ty věci děláme několikrát denně, a proto chodím do práce tak ráda, a nedá se přesvědčit, že jediný dotyk mezi námi dvěma bylo podání ruky. S kolegou toho taky moc…

Žhavost tohoto tématu již odezněla, ale ten žár jistě zůstane v srdcích zúčastněných jistě napořád. A to je fajn. Tady jsou tak úžasní lidi … že "kdybych byla pes, stáhnu ocas mezi nohy a potichu se odplížím někam hodně daleko". Na jednu stranu mám radost. Obrovskou radost z té skutečnosti, že se setkají prima lidi, kteří si padnou do oka a skvěle se baví. A … na druhou stranu mě…

řekl mi dnes ráno. Mně, ještě neprobuzené, unavené ženě. A to mi před chvílí slíbil, že mě nechá. Copak mu to v noci nestačilo? Pomyslím si. On by hned akčnil, avšak já bych si přála nejdřív masáž, hlavně krku, ramen a zad, masáž na probuzení těla. A pak dlouhé hlazení, mazlení, vzrušování, minimálně půl hodiny, to na probuzení touhy. Jsem však velice tolerantní a přející žena. A když…

(bez …) Obyčejná otázka. Jednoduchá a jednoduše se dá na ni odpovědět. Hlavou mi postupně procházejí obrázky milování, hluboké prožitky doteků, kdy mysl odchází spát do hedvábných růžových peřin a tělo tančí ve víru vášně a citů. A tu ke mně přiletí otázka: Jakou máš nejraději polohu? Vidím znova všechny ty obrázky, avšak … chce se mi odpovědět jen dvěma slovy, která jsou větší, větší …

Chci brouzdat se v ranní rose co smyje prach velikých měst toulat se ulicí, mít nohy bosé s úsvitem nesmělých hvězd Nad kolejí Jižního Předměstí chci sledovat zatmění měsíce stiskni mě .. jen tak .. pro štěstí stiskni mě jak můžeš nejvíce Chci políbit v rozkvetlém sadu pod třešní co mámivě voní znát nejmoudřejší ze všech radu když podkovy náměstím zvoní …

Když člověk rozdá všechnu lásku ze svého srdce, co mu zbyde? Ne, myslím, že to ani nejde. Zůstanu sama. Dám ti pohlazení, tobě úsměv, tebe obejmu, tobě pomůžu … a jdu zase dál. Tulák a samotář. Někdy je mi smutno. Jsem sama. Jen někdo je, hodně daleko, někdo, kdo si přeje, abych byla šťastná. Jenom z těchto myšlenek se mi koulejí slzy po tvářích a děkuju za ta milá slova. Děkuju za to, že…

Mráčky na čele a dešťové kapky v očích nevěstily dobrý den, přesto … obraz slunce zčásti ukrytého za malými drobnými obláčky, které vytvářely jeho rám, bělostný nadýchaný rám zářivého rána, vyloudily i přes všechny případné boje malý úsměv. Úsměv na tváři i v srdci. Vždyť proč proti těm to malým krásám “bojovat”. Proč se bránit je vnímat i přes bolesti jiné a nechat je uschované za nimi, za…

odpovím všem, kdo mi napíšou. Naštěstí jich není moc, nechci tu trávit mnoho času. Že to jsou nabídky rozličné, to zdejší ženy i muži vědí. Jen mě někdy zamrzí, jak se tu o některých pak vyjadřují. “Ukaž mi prsa” - byl jeden z prvních dopisů. Jo, některá by třeba ukázala i ráda. Některá by ho sprostě poslala někam. Mohla jsem podobně napsat – ukaž mi penis. Napsala jsem jen – a víc toho…

Vím, že vědci zařadili živočišný druh homo sapiens do třídy savců, jenomže … jsem zjistila, že je to poněkud jinak. Projíždím Portou Bohemicou a dál podél Labe na sever. Pozoruji okolní krajinu, nádherné kopce a všimnu si, že každý druhý kopec je nahlodaný. Tenhle jen trochu, tamten z jedné čtvrtiny a támhleten více jak z poloviny. Když si představím, kolik miliónů let se hornina tvořila v…

Horký den. Předposlední horký den a poslední den prázdnin. Dceři chybí už jen boty a je jen jediný obchod, kde je můžeme koupit. Tak hurá nehurá do velkého města. Protože se mě držela dost nemilá chmurná nálada, kterou zahnala jen na pár hodin pracovní doba (vyplněná prací), byla jsem ve velmi dobrém rozmaru a nabídla jí koupi dvou párů bot. Nechtěla. Autobus zpět byl v dalekém nedohlednu a…