... do huculů. Mé zkušenosti s Equus caballus nebyly nikterak valné. V dětství houpací koník a v dospělosti čtyřminutová procházka na velikonočním jarmarku. S touto průpravou jsem slíbila své nejmladší, milující tyto čtyřnohé spanilé savce, hodinovou vyjížďku. Kolegiální protekce se mile odrazila i na její ceně. Čekáme na smluveném místě a po chvíli sledujeme, jak k nám po rozlehlé…
Ano, našla jsem smrk. Přesněji smrk ztepilý, latinsky Picea abies. Ležel na kraji silnice. Úplně sám, opuštěný, asi vypadlý z auta, co vezlo jeho velké příbuzné. Měřil celých osm centimetrů. První, co mě napadlo - že tam jistě zahyne. Bude ušlapán, rozježděn, zaprášen, utopen. Sebrala jsem ten smrk, malý kmínek, větvičky s jehlicemi a kořínky, vzala ho mezi ukazovák a palec a nesla domů…
Co já vím, třeba jsem už někoho z vás potkala … a bez povšimnutí jsme se minuli. Třeba mi někdo prodal koblihu nebo fonendoskopem poslechl průdušky. Jelikož nemám ani auto s řidičem, ani koně, na sraz se nedostanu. I když … ale to je fuk. Představuju si, jaké to asi je. Zvláště, když se lidi setkají poprvé. Znají se z fotky? Nebo jen podle nicku? Jdou proti sobě dvě cizí osoby ……
Předevčírem, stejně jako večer předtím, jsem se ho ptala: Půjdeš se mnou na procházku? Ne, vrtěl hlavou. Já vím, byl rád, že může odpočívat. Včerejší večer se ptám jinak: Pomůžeš mi vynést plasty? Ne že by v té otázce byla skrytá záludnost, původně jsem opravdu po desáté večer nechtěla jít sama. Šel se mnou a vůbec nic nenamítal. Byla jsem ráda. Každý nesl jednu tašku, kterou vhodil do…
Tužka a papír Dva věrní zpovědníci. Nezklamou, neopustí. Stačí se jich jen dotknout, vzít do rukou a čekají. Nekárají. Nechají téct potok myšlenek a citů. Zaznamenají příběhy, co se staly, co způsobily, stopy zanechané na duši. Otevřela těžké dveře a…
Když vychází slunce, vychází naděje na nový den. Deset, dvacet let si člověk říká – zase bude líp. Před několika měsíci jsem psala o radosti a štěstí … vždyť dnešek je stejný jako včerejšek, vždyť dnešek je stejný jako ten den před měsícem, tak proč ten pocit? Dnes ráno po probuzení mě zaplavila ta neoblomná skutečnost, která říkala – jen si přiznej a přijmi ten fakt – jsi sama. I když máš…
Pokud je ještě někdo, kdo nevěří na duchy, tak vězte, že se ukrutně mýlí. Zde rozhodně neplatí implikace, když jsem to neviděl, tak to není. Duchové jsou zřejmě všude – v secesním domě, paneláku i roubené chalupě. Moje kdysi-kolegyně bydlí v domě cca 110 roků starém. Často slýchávali kroky. Nebylo to nějaké praskání podlahy na půdě, byly to zřetelné kroky člověčí. Jednou večer seděli…
Foukni do ní, mysli na jedno přání a ono se splní. Vážně. Prý to funguje. Zkuste to. :-) Dívám se na řasu na bříšku prstu a hlavou mi běhá spousta přání, která bych ráda ... jo, člověk by tak rád toho tolik změnil ve svém životě a stačilo by někdy jen pár věcí, takových zásadních. Jen fouknout a nechat si splnit své přání. Třeba i pro radost. Vždycky, když mi hlavou probíhají ta moje malá i…
Obešla jsem večer všechny (tj. tři) členy naší rodiny a zeptala se, zda se chtějí jít dívat na padající hvězdy. Všichni pravili, že ano. Dodala jsem, že pozorovat perseidy půjdeme po půlnoci. Dcera tvrdila, že stejně zůstane vzhůru, v poslední době má nějakou menší potřebu spánku. Líbí se mi, jak je činorodá a stále něco tvoří a dělá, aktuálně to jsou náramky z barevných provázků, což střídá s…
Opravdu se snažím a podle mě se mi to daří. Je zřejmé, že podle jiných třeba ne, neboť i psaní může býti považováno za nevěru. Chci poděkovat jednomu amatérovi, který jako jediný mi nabídl, že mě „zajede“. Čeština je nesmírně bohatá. Někdy nás svou bohatostí mate, někdy přivádí k pochybám, jak co vyjádřit, a někdy nás hned hodí do nedorozumění jak neplavce do vody. Trochu jsem se lekla,…
